S jídlem roste chuť… i odborům.

2011 – policejní odbory v ČR požadují odvolat ministra vnitra. 2012 – odbory v ČR požadují odvolat premiéra. 2013 - odbory ČR požadují odvolání prezidenta. 2014 – odbory ČR požadují rozpustit EU… FIKCE???

Ne nadarmo se říká, že s jídlem roste chuť nejvíce. Z původně lokálních potyček odborů s jejich politickými protivníky i zaměstnavateli může situace přerůst do daleko závažnějších situací. Odbory se samy – ústy svých vůdců – nazvaly třetí politickou silou v zemi. Už se pomalu vidí stranou, která může zasáhnout kdykoliv a kdekoliv, pokud se jí situace přestane líbit. Věřit tomu, že jsou nepolitické, se nedá ani vteřinu.

Když Vám jde o moc, je to vždycky politika. Politika orientovaná na zájmy lidí, kteří pracují. To je teorie. Praxe je taková, že pokud neuspějete v politice klasické, je tu šance, jak do ní promluvit kdykoliv odjinud.

Možnost být za jakékoliv politické situace nějakou formou u moci ( u korýtka ) možná odbory okoukaly od KDU-ČSL.  Jednou bůh chtěl víc doleva, podruhé víc doprava… A tak tu byli „jeho straníci“ nepřetržitě do posledních voleb. Nyní je možná nahradí odbory.

Odbory na rozdíl od boha skutečně dokážou zmanipulovat masy (ještě) pracujících a přidají se i nepracující. Idea hájit a realizovat svoje zájmy přes cizí zájmy přetrvá věky. Když za sebou nemáte kapitál a vlivné kmotry, můžete za sebou mít nejdříve obyčejné lidi. Přes ně se pak dostanete ke kapitálu i kmotrům.

Odbory jsou v jádru dobrá věc, pokud opravdu hájí zájmy pracujících lidí. Jenže to už dnes není tak úplně jistě, že dělají. Důkazem je třeba „extáta všech pracujících“ – pan Falbr. Dnes mu je po obyčejných lidech, byť odborářích“, houby. Je univerzálním politikem. Když bude potřeba jít doprava, půjde doprava, když doleva, pak půjde doleva. Kam vítr, tam…

P.S. Ale nikdy nepůjde se svým platem a požitky z funkcí dolů… Zase mezi prostý lid.