Že jsou mladí, odvážní a velmi, velmi hrdí? To zcela určitě. Dnes ale také zdařile plní hřbitovy. Proč?
Stojím s kočárkem před lékárnou a čekám. V řadě zaparkovaných aut není místo ani pro moped. No a? Velmi mladá řidička si klidně zastaví na hlavní silnici, dá varovná světla a zamyká auto. Nevěřím svým očím. Vchází do pekařství, úplně v klidu a pohodě, zatím co za jejím autem, blokující půl silnice hlavního tahu městem se tvoři kolona, nechápající, co se děje. Po ca 5-ti minutách dívka přichází s igelitovým sáčkem, plným rohlíků, odemyká auto a nasedá. Řidiči troubí a klepou si na čelo. Ona zjevně z míry není vyvedená. Ještě k ní nastoupí nenuceně ležérně spolujezdkyně a obě se dávají do družného hovoru, zatím co je objíždí autobus městské dopravy. Tmavomodrá Fabia s SPZ končící na dvě čtyřky se klidně rozjíždí a vypíná varovná světla.
O pár minut později jiná situace. Křižovatka, na které není povoleno odbočení doleva. Další mladá žena a tentokrát s telefonem u ucha, nepřipoutaná, v klidu brzdí kolonu automobilů, které chtějí projet křižovatkou rovně a čeká, až padne červená a přestanou proti ní jezdit auta z druhé strany. Pak v klidu odbočí za troubení klaksonů řidičů, kterým už svítí zelená a přijíždí ze směru, kam žena odbočuje.
Situace třetí. Parkoviště. Řada automobilů parkuje šikmo k chodníku, tak jak je uvedeno na značce. Z druhé strany úzké ulice přijede malé auto s mladou řidičkou. Suverénně vykrouží oblouk do mezery mezi auty o velikosti možnosti zaparkování dvou běžně velkých vozů. Jenže ouha. To by musela přijet z druhé strany nebo si dvakrát najet, aby dodržela způsob parkování. To je asi časově náročné, protože žena vystupuje s mobilem u ucha a zamyká auto. V klidu odchází pryč. No a co, že už další auto nemá kde zaparkovat? Ona přece tu ulici a parkování neprojektovala.
Večer pak koukám na zprávy, kde se ve Felicii zabili čtyři mladí lidé. Vzápětí si vzpomenu na nedělní cestu autem domů, kdy jsem zaregistroval několik nových pomníčků podél silnice. Vzpomenu si i na častý zvuk „ječících“ pneumatik a vytáčených motorů, jak to mladí kluci „tůrují“ a drhnou gumy na parkovišti pod oknem. Pak vyrážejí na silnici a baví se projížděním křižovatky na „tmavě modrou“. O úspěšnosti často výmluvně svědčí čerstvé střepy a čáry od policie, vyznačující místo kolize.
Absolutní despekt mladých řidičů je nepochopitelný. Ale důvod nejspíš je nasnadě. Můj syn miluje počítačové hry, kde likviduje automobily, vylézá z nich živý a hned má k dispozici další vůz. Ve hře je nesmrtelný a nezranitelný. Hry hraje častěji, než se pohybuje třeba na kole po silnici. Automaticky má v podvědomí svou nezranitelnost a nesmrtelnost i zvyk nerespektovat pravidla. Vždyť ve hře ho za to nikdo netrestá a nic se mu nestane. Tak proč se chovat jinak v realitě? Že dívky a ženy třeba takovým hrám neholdují a chovají se stejně?
To, co jsem viděl na silnici, z velké části pochází právě z takových zdrojů. Druhou velkou hybnou silou je vzpoura proti pravidlům. Zatímco naše generace si nechávala narůst dlouhé vlasy, měla barevné číro, chodila v roztrhaném oblečení a odmlouvala rodičům, kouřila za školou a podobné věci, dnešní mladá generace se proti všemu bouří daleko výrazněji. To, co měli my jako strop vzpoury, oni berou jako dětské chování. Porušovat psané zákony, nebo se snažit jít proti fyzikálním zákonům je asi to „nej“ lákadlo. Někdo spoléhá na sílu peněz a moc rodičů, někdo na vlastní, bohužel nepodloženou nesmrtelnost a nezranitelnost. Obojí často končí smrtí. Reálnou a bez možnosti nějakého restartů.
Jak je odnaučit takovému chování? Nezbude než přijít s nějakým drsným řešením. Nebo se hřbitovy budou muset hodně zvětšovat.
Odebrání řidičského průkazu namísto pokuty začít a po třech prohřešcích přistoupit k zabavení a šrotací dopravního prostředku, který řidič naposledy řídil, když byl přistižen. I movití rodiče po třetím sešrotovaném BMW ze třeba zamyslí …
A očekávaný výsledek? Do pár let by mohlo ubýt těch Janoušků a Trpišovských, kteří pravidla ohýbají podle svých potřeb a zároveň by mohlo umírat méně mladých řidičů za volanty i řídítky.
P.S. A mohlo by také ubýt těch, co budou oplakávat svoje mrtvé děti.
