Míra nezaměstnanosti obecně nemůže příliš klesnout, natož se minimalizovat. Spíš bude stoupat. Co nebo kdo je na vině?
Zaměstnanost. Zaklínadlo, které má hýbat světem. Přitom všichni, co o ní mluví, vědí, že nezaměstnanost bude jen stoupat. Všechno je dáno trendy doby. To, co dříve dělalo deset lidí, dnes dělá za pomoci modernizace automatizace a dalších „ulehčovadel“ jeden člověk. Nahrazení lidské síly technikou nemá jen za cíl zbavit se lidského faktoru. Má za cíl nejprve nahradit schopného a přemýšlivého pracovníka nějakým, který bude levnější, protože nemusí nutně být tak vyspělý a flexibilní. Odborníka nahradíme pouze fyzickou silou. Když fyzická síla bude opět drahá, nahradíme jej technikou. Technika sice potřebuje odborníka, ale jejich počet se zlepšováním kvality techniky také dá redukovat. Takže na začátku bylo deset dělníků, produkujících deset dílů. Ručně a za „nedůstojných podmínek“. Pak přijde zlepšení jejich podmínek, ergonomie, snížení psychické zátěže… a to stojí velké peníze. Tak je lepší použít techniku. Té je celkem jedno, jestli dostane víc peněz a bude mít přestávky a nějaké výhody. Na konci první evoluční řady, je zařízení, produkující sto dílů za občasné potřeby jednoho odborníka. Jenže to je drahé. Respektive zisky nejsou takové, aby nemohly být ještě lepší. A tak se výroba přesune někam, kde je to levnější. Bez ergonomie, bez odpovídajících pracovních podmínek, bez mechanizace a automatizace vyrobí sto dílů deset lidí…
Jenže mezitím v původním regionu z deseti pracujících lidí je deset nezaměstnaných dělníků a přibude ještě jeden nezaměstnaný technik, co původně udržoval v chodu ono zařízení, co nahradilo těch deset pracujících.
Pak v tom regionu, kam se výroba přesunula, dojde ke stejné situaci. Je potřeba drahé levné dělníky nahradit. A příběh se opakuje.
Souběžně s tím se rodí noví nezaměstnaní, tedy ti, co pro ně žádná práce nebude. Tak se jich pár snaží uchytit v nevýrobní sféře a žít z toho, co pár dělníků skutečnou prací vyprodukuje za HDP. V tu chvíli ale tu nejsou jen ti, co nemají práci, ač by nějakou chtěli, ale začnou přibývat ti, co nikdy o práci nepřemýšleli jinak, než jako o poslední možnosti, jak přijít k penězům. Výhoda sociálního státu…
Takže nezaměstnanost může klesnout jen v případě, když poklesne výrazně porodnost a populace se začne zmenšovat. S prodlužováním věku odchodu do důchodu a přílivu nezaměstnatelných sociálních skupin obyvatelstva bude nezaměstnanost růst o to více. Pak musím porodnost skupin, produkujících nezaměstnané opět výrazně klesnout. Jenže to je proti sociální politice států. Takže stát přestane podporovat rodinu. Skutečná rodina si pak nebude moct dovolit mít děti, protože budou z nich chudáci. Tolik právníků, rádoby podnikatelů a politiků se samo os sebe uživit nemůže. Tak bude nutné zvýšit daně, což podniky budou kompenzovat propuštěním lidí a nahrazením lidské práce – pokud nějaká práce ještě bude – technikou. Ta bude drahá a tak se firma přestěhuje nějak, kde je levná pracovní síla... Sociálně slabé pseudorodiny ale podporovány budou. Dobrovolné matky samoživitelky s třemi a více dětmi budou podporovány na rozdíl od těch, co si na rodinu musí skutečně vydělat. A začíná to připomínat spirálu.
Co takhle přestat být nenažraný a přestat soutěžit v produktivitě práce skutečně pracujících? Dnes na jednoho skutečně pracujícího člověka připadá možná už jeden důchodce, dva úředníci, dva nezaměstnaní a několik nezaměstnatelných (včetně politiků). Co se stane, až toho jednoho pracujícího propustí? Všichni budou viset na krku a záviset na tom co vyprodukuje ten, co ještě pracuje a hodnoty tvoří. Přitom s výjimkou potravin je všeho nadbytek. Jen není, kdo by si to koupil. No co? Hlavně, když toho je hodně. A komu tady jde o nějakou nezaměstnanost…?
Přitom práce je všude dost. Stačí se rozhlédnout. Silnice, chodníky, oprýskané státní budovy, rekultivace, péče o seniory… těch příkladů, kde by bylo možné najít práci je moc. Jen to asi není chtěné. Kým? Že by státem, podnikateli, politiky…?
A nezaměstnanost? Proč tedy neříct, že je nadbytek potenciální pracovní síly, vzniklý konkurenčním boje, za kterým byla, je a bude jen snaha být bohatším a úspěšnějším? A co může být lepší, než dav nezaměstnaných, co vezme každou práci i za minimální mzdu...
P.S. Et cetera…, dokud tu bude jeden jediný, pracující člověk…
