Polovina českého národa míří tradičně do Chorvatska. Možná, že mezi ně patříte i Vy a tak se Vám třeba bude hodit pár nejčerstvějších postřehů….
A.Baloun
Vyjeli jsme oproti plánu o den déle, tedy v pondělí, po deváté hodině. Důvodem byla chybějící zelená karta. Její nové vydání přijde na 50 Kč. Ovšem i jen s jednou z její části (originál nebo kopie) se nikam nevydávejte. 40.000 korun pokuty je dost pádný důvod bez ní nevyjíždět.
Mohlo by se to zdát nemyslitelné – dostat se 1335 kilometrů daleko od domova ještě před půlnocí téhož dne. Ovšem když vyjedete ve všední den, zjistíte, že dálnice a hlavní tahy jsou celkem poloprázdné. I naše D1 byla sjízdná bez problémů od Prahy po sjezd na Jihlavu. Za tři hodiny jsme přejížděli v Hatích do Rakouska a mířili na Vídeň. I tady byl hlavní tah na Graz s velmi mírným provozem. Celou Vídeň jsme zvládli projet za necelých 20 minut. Je dobrá si koupit dálniční známku až v Rakousku. V Česku je nepoměrně dražší. 259 korun oproti 7,90 Euro je dost. Taky benzín, pokud jedete na natural, si v Rakousku na dálnici odpusťte. Pokud to jde, natankujte až ve Slovinsku. 1,25 Euro za litr naturalu 95 je velmi příjemných. Koupíte jej jak na slovinské dálnici, tak mimo ní. Pokud Vám palivo vystačí až na hranice Chorvatskem, nakupte si jej až na poslední pumpě před hraničním přechodem, kolem které všichni musí projet. Taky zde mají „kávu s sebou“ za neuvěřitelných 1 Euro!
Obětovali jsme 15 Euro za dálniční známku pro Slovinsko, koupenou ještě v Rakousku. Protože na dálnice na sebe navazují a riskovat bdělé slovinské policisty, kteří jsou vyzbrojeni dalekohledy a laserovými radary, není radno. Výši pokuty za chybějící dálniční známku účtují podle ceny vozu…
Slovinsko raději projeďte po dálnici podle ukazatelů. Navigace Vás bude vodit nesmyslně. Mapy nejsou aktuální nejspíš nikde. Po starých cestách se ale na ně spolehnout dá.
Milé překvapení na Vás čeká, pokud jedete až k Dubrovníku. Dálnice nekončí jako minulý rok v Ravče ale ve Vrgoraci. Tedy o hodný kus cesty dál. A cena je 191 Kuna. Zato po sjezdu – pokud jedete na noc – si dejte pozor. Dubrovník je na první křižovatce doprava, ovšem na další křižovatce už není po směru na něj nebo na Ploče ani stopy. Odbočili jsme na Kobiljačku (doleva) a do Ploče jsme dojeli po pár kilometrech a velkých nervů - jestli jedeme dobře, onou skoro polní cestou. Přesto ona „silnice“ nás dovedla na staveniště, kterým jsme projížděli i loni a pak už byla cesta bez problémů.
Pokud jedete přes Neum, tedy přes BiH, chvilku Vás zdrží místní pohraničníci. Na vjezdu navíc ukopávají kus skály. Také na výjezdu z BiH se malinko zdržíte díky horlivosti strážců hranice.
Našeho cíle, městečka Trpanj na poloostrově Pelješac, jsme dosáhli přesně o půlnoci. Z Mladé Boleslavi jsme vyjeli v 9:13 ráno a 1335 kilometrů dlouhou trasu jsme dokázali dokončit přesně o půlnoci až na místo, kde obvykle parkujeme. Doba jízdy i se zastávkami byla neuvěřitelných, přesto reálných 14 hodin a 47 minut.
P.S. A co je aktuálního v regionu, kde se zdržujeme ( jižní Dalmácie ), se dozvíte zase za dva dny…
