Omyl páni novináři. Nebojím se uprchlíků, kteří tu chtějí pracovat a žít jako slušní lidé.

Bojím se těch, co se sem valí za vidinou, podle které tu již roky na velmi slušné úrovni a na cizí účet žijí ti, co nikdy pracovat nebudou a svoje si vykřičí a případně vystávkují.

Slušný člověk, co chce pracovat a slušně žít má do naší země dveře jistě otevřené. Když bude ctít naše zákony a bude pro naši společnost přínosem – proč jej nepřijmout a nezačlenit. Ale jsou to jedinci. Jeden dvaceti, padesáti, sta…? Určitě to nejsou ti, co se do Itálie plaví s pašeráky nebo dobývají v Calais tunel do Británie.

A když nemají žádné, opakuji žádné doklady, kdo jim má věřit to, co říkají? Dokážete si představit situaci, že na Vás někdo zazvoní a podá vám cedulku s textem: „Jsem uprchlík ze Sýrie a jsem pronásledovaný. Nemám žádný doklad a prosím, abyste mi poskytli přístřeší, jídlo a šaty. Vaše země se mi líbí a chci tu zůstat.“ Jak zareagujete – pokud otevřete? To není otázka na čtenáře ale na novináře, co se ohání morálkou a solidaritou. Podělíte se pánové a dámy z novinářské branže o svoje prostředky s uprchlíky? Pokud ano, udělejte to a pak o tom napište. Napište, že rok u Vás žil uprchlík a díky Vám se z něj stal slušný, pracující a čestný člen naší společnosti.

Dokud to ale prokazatelně neuděláte, nepište o tom, co by měli dělat jiní. Ukazovat prstem a říkat, že Češi jsou xenofóbní, rasisti, zlí a bůhví co ještě vůči uprchlíkům a sám o tom jen psát – to neznamená o nic víc, než jen falešná slova. Příklady táhnou a ne jen řeči.

Že nejsme na příliv uprchlíků připraveni? Nejsme. To je fakt. Neumíme naložit s vlastními „uprchlíky od práce a zákonů“, navíc mluvících stejnou řečí. Jak tedy pak můžeme přijímat někoho, o kom nevíme zhola nic?

Tuhle zemi musí někdo živit, respektovat a tvořit další hodnoty. To dělají ti, co jsou ekonomicky aktivní a tvoří přidanou hodnotu. Ti mají to největší právo říkat, co má naše země udělat a pro koho.

Jinak to dopadne tak, že rodiče dostanou od svých nevlastních dětí sekyrou do hlavy a budou tou situací vinní. Protože jim děti přerostly příliš svobodnou výchovou přes hlavu.  A stejné to bude s „uprchlíky“.

P.S. Když Češi emigrovali na západ, v naprosté většině tam šli žít a pracovat. Odešli se uplatnit jinde. Žít a pracovat podle pravidel a zákonů země, kam emigrovali. Kdo to nectil, měl smůlu.