Obchodníci toho rádi zneužívají a ještě se jsou schopni tvářit, že se okrádat necháváte rádi, když k nim chodíte. A že oni to pro Vás dělají dokonce s láskou.
Obchody sází na to, že se zákazníci k nim vrací. Nejen proto, že do jiného obchodu to mají daleko, ale často jde o jedinou možnost. A toho je třeba řádně využít.
Máte svůj oblíbený obchod, kam chodíte nakupovat potraviny a věci denní potřeby? Že máte i jejich zákaznickou kartu nebo jste na ten obchod za léta zvyklí, tak proč to měnit? Nebo možná dojíždíte za prací do města a prostě nakoupíte tam, kde to máte po ruce, třeba před čekáním na autobus nebo vlak. Toho se obchodníci chytají jako „ho… pardon - výkal - košile“. Vždyť když není v dosahu konkurence, tak proč „nenapálit“ ceny?
Modelový případ je sídliště a jedno nákupní centrum. Nejen podle hesla „České prase všechno spase“ nás zahraniční řetězce, řízené šikovnými a vynalézavými českými manažery, dokáží skvěle tahat za nos a ještě se tvářit, že dělají maximum pro zákazníkovo blaho.
Když ale obchod je v sousedství jiného, podobného, rázem se situace mění. Původní záměr vytlačit konkurenta se často nakonec mění v boj o kšeft. Někdo na to jde lepší cenou a sortimentem, jiný prodává „jakože kvalitnější“ a tím i víc ve skutečnosti ošizené potraviny a jiné zboží.
Klasika je souboj německého řetězce s počátečním písmenem „L“ a konkurenčního s počátečním písmenem „P“ a logem mince. Dost často oba najdete v blízké nebo dokonce těsné blízkosti od sebe.
Kvalita je nesrovnatelná a tak se bojuje jen cenou. Vyplatí se projít oba obchody a zjistit, co kde mají a v jaké přibližné kvalitě i za kolik. Pak nakupovat zboží podle toho, kde je předpoklad lepší ceny a kvality.
Takové srovnání jsem si udělal u 4 obchodů. Počáteční písmena jmen obchodů jsou odlišná, takže nedojde k snadné záměně. Obchodní dům „K“ a řetězce „P“, „L“ a „B“…
Zajímavé je, že ve všech zmíněných stojí třeba rohlík nebo houska stejně. Přibližně stejně stojí i chleba a zčásti to platí i o mléku. Ovšem další komodity jsou velmi, velmi rozdílné. Ono zmiňované máslo stoji u „K“ přes 40 Kč. Výjimku tvoří o 50 g menší balení, které je za 38,-Kč. Oproti tomu nejlevnější máslo - a paradoxně ze stejného regionu původu - nabízí obchod „L“ za 28 Kč.
Lehce to připomíná situaci, kdy například ojedinělá benzinová stanice nabízí palivo o několik Kč na litr dráž než ta samá značka v sousedství své konkurence. Důvod je vždy prostý – kde není konkurence, zákazník musí vzít za vděk tím, co je a za kolik to je. Když už to opravdu s cenou je přehnané, stačí to ještě o něco přestřelit a pak k původní cenovce dát logo „výrobek v akci“ a hned se odbyt zlepší. Je to další fígl, který snadno prokoukne každý, pokud ho to trochu zajímá. Řetězec „K“ například zdraží máslo na 43 Kč, následně doplní cedulku „Akce“ a nová cena je 38 Kč. Přitom tahle cena byla běžná po celý předchozí týden…
Podle hesla „jíst se musí, chcete-li žít“, pak obchodníci s cenami čarují a s kvalitou si hlavu nelámou. Například uzeniny v „akční ceně „ mají stejnou hmotnost ale poloviční obsah (od původního) masa. Stačí si vzít balíček mletého masa, které je levnější o 10 Kč na kilogramu, otočit jej a přečíst složení. Méně masa, více vody a ve finále je levnější výrobek o pár korun dražší, než ten, který tu byl před tím, o 5 Kč dražší.
A proč se to děje? S DPH a jeho pohybem směrem vzhůru to vůbec nesouvisí. Jde jen o to, kolik manažeři mají za úkol vydělat. Jak toho cíle dosáhnou, je na nich. Zkažené potraviny, ošizené složení, „cenově napálené akce“… účel světí prostředky. Důležitý je zisk. A když k tomu připočtěte i českou vlastnost „splnit a překročit“, není se čemu divit.
A zkuste se zeptat "managera" obchodu, kde nakupuje on…
P.S. Možná se dozvíte to samé jako ten zákazník co se ptal na doporučení ohledně jídla vrchního v hospodě. On mu odpověděl, že neví, co by mu doporučil, protože on chodí raději na jídlo ke konkurenci přes ulici.
