Nebohá matka dvou dětí, pronásledovaná bývalým manželem… Nešťastná dívka spáchala sebevraždu kvůli chlapci… Zajímá se někdo také o to, co je v pozadí nebo jde jen o to mít nějakou senzaci do zpráv?
Tendenční zprávy mi lezou na nervy čím dál víc.Nedávno se hledaly dvě děti, které jejich otec nevrátil jejich matce. Dopředu podotýkám, že se nijak nechci zastávat otce ani matky. Chci jen zase jednou poukázat, jak tendenční jsou u nás zprávy. Možná by se to dalo udělat i na případu „Kramný“… Ale zvolil jsem si tento čerstvý „případ“.
Jaké jsou tedy oficiální informace? Matka nechtěla přistoupit na střídavou péči, otec neplatil výživné a údajně je kriminálník. Matka musela děti otci „půjčit“. Ten je neposílal do školy a nevrátil je ve stanovený čas matce. Matka z toho šílela. Tolik televizní zpravodajství, které bylo vylepšeno o spolupráci s občany, kteří měli napomoct najít nevrácené děti. Výsledek? Všichni fandí matce a nenávidí otce. Ale je to skutečně tak?
Tak se zkusím podívat pod pokličku takového „případu“. Netvrdím, že to tak bylo, ale… Na začátku jsou muž a žena, manželé, kteří spolu postupně mají dvě dcery. Žena je tak trochu vrtošivá, náladová věčně s něčím nespokojená. Svou nespokojenost dává manželovi denně najevo. Je to domácí flákač, vydělává málo a je sexuálně dotěrný (rozuměj „chce to několikrát týdně“ a to ženu obtěžuje). „I Franta Vocásek, kterého si mohla vzít je jinej kalibr a měla by se s ním lépe…“, tak to vidí žena a chce se rozvést. A protože se nedohodnou (on nesouhlasí a změnit se vůči ženě nechce = odmítá převýchovu), začne mu peklo na zemi. On začne pít a možná začne být i hrubý. (Ovšem to by pak rozvodový soud na střídavou péči nekývnul, takže to asi bylo jinak) Žena je citově vyprahlá, unavená, vyčerpaná hádkami, které dost možná sama vyvolává, vládne rodinná nepohoda a nakonec muž souhlasí s rozvodem, protože to vede snad jen jen k vraždě v afektu. Že muž, živitel rodiny má třeba problémy vydělat tolik peněz, kolik by si žena přála, že není ani Brad Pitt nebo George Clooney, že je také občas unavený a není spokojený s tím, jak jeho žena na něj útočí a říká mu, že je budižkničemu a nemá právo na to s ní žít… to aktuálně nikoho nezajímá.
Možná to tak není, ale možná že to právě tak bylo. A tak žena po rozvodu začne stavět bariery mezi otce a dcery, on mezitím může přijít o příjmy ale jediné, co se stane je, že „neplatí výživné“ a tudíž je okamžitě za hajzla. Bývalá manželka ho začne ještě víc nenávidět a nesnášet i přesto, že spolu žili a mají dvě děti. Viní ho ze svého zpackaného života a odmítne mu děti na střídavou péči dávat. (Nikde v reportážích nepadlo slovo o tom, jaký je vztah dětí a otce. Kdyby děti k otci nechtěly, asi by se to řešilo jinak.)
Otec nemá moc možností, jak své děti vidět. Soudy dávají v naprosté většině přednost matce, pokud není na drogách, není alkoholička nebo je v kriminále. Bere se za to, že matka se umí o děti postarat nejlépe, protože je jejich matka. Hloupé a diskriminační? Realita. Když si pak dva dospělí začnou vyřizovat své účty přes děti, nemůže to dopadnout dobře. S naschvály začne jeden a druhý se pak logicky přidá. Spoléhat se na nějakou „spravedlnost“ nelze. A výsledek?
Na televizi se obrátí nešťastná matka (ne na policii, která ví, kde otec bydlí a kde by děti měly být) a televize osloví širokou veřejnost, aby pomohla děti najít. Šťastná matka děkuje televizi a občanům a otec je za stonásobného hajzla. Že by happyend?
A co případ Kramný? Byla jeho žena světice, která zemřela jeho vražednou rukou a on také zabil svou dceru? Byla dcera skutečně jeho dcera? Nebyl důvodem nějaký jiný „problém“? Dnes, kdy se běžně zjistí, že „hlava rodiny“ není biologickým otcem „svých“ dětí? Jaké informace se neříkají? A jaké se neříkají záměrně?
Netvrdím, že se skutečně nemže jednat o chladnokrevné vrahy, co se jim jejich ženy znelíbily natolik, že je zabili. Netvrdím, že matka nebyla slušná žena, co měla za manžela hajzla. Ale nikdo se k tomu nijak nevyjádřil. Tak to samo o sobě už dává důvod spekulovat o skutečných motivech a pozadích těchto smutných příběhů. Vždyť je známo spousty případů, kdy hlavní roli hrají ženy a tahají za nitky a vydávají se za oběti, i přesto, že vina je hlavně na jejich straně. Stačí být nespokojená a nahlásit domácí násilí. Vyrobit si dvě modřiny a muž je na cestě do kriminálu. Možná si stačí vzpomenout na muže, kteří byli zhrzenými láskami obviněni se sexuálního zneužití a teprve po letech se zjistilo (v těch šťastných případech), že šlo o pomstu za cosi.
Myslím, že nedávno se už taková věc potvrdila. Jak z nešťastné ženy se vyklubala mrcha, co by mohla hrát v Národním, která se rozhodla se zbavit nepohodlného muže svého života.
Nezastávám se ani jedné strany, jen ukazuji na to, že zprávy tohoto typu jsou v pohodě tendenční. Čím víc, tím lépe. Sledovanost je jediná priorita.
P.S. Takže – jak to všechno skutečně bylo? To se divák nedozví. To totiž už není „zajímavé“. A ani následky tendenční reportáže už televizi samozřejmě nezajímají.
