Lituji, že nemám pěst Old Shaterhanda a za kámoše Vinetoua!

Negativních hrdinů je všude plno. A vyhrávají. Pozitivního aby si člověk snad vymyslel, když tu žádný není…!

AB+MS

Po staletí si lidé svoje kladné hrdiny spíš vymýšleli, než aby nějakého skutečně měli. Když už ty špatné museli snášet, alespoň si představovali, jaké by to bylo, kdyby se nějaký „klaďas“ našel a pořádně jim „zatopil“. Třeba Old Shaterhanda nebo Vinetou.

Mými vzory byli tihle dva už od klučičích let. Řešili všechno s rozvahou a pořádně. Přesto, že každý z nich byl „z jiné politické strany“, dokázali se shodnout a společně jit natrhnout zadek každému lumpovi a ještě dát příklad ostatním.

Nejsem příznivcem Batmana a ani Robina Hooda. A ani jsem se nikdy v těchto komiksových hrdinech nezhlížel. Zato když se do souboje se zločinci pustili dva naprosto rozdílní lidé se zdravým rozumem a bez čar a kouzel, fandil jsem jim jako nikomu.

Číst mayovky pro mě bylo jako číst jakousi bibli. Když jsem přečetl všechno, co bylo možné přečíst a do police s knihami už nebylo co přidat, alespoň jsem se ke svým hrdinům vracel a četl je znovu. U toho jsem litoval, že Karel May už nic nikdy nenapíše.

Ovšem letos jsem zažil skutečné překvapení. To když se mi dostala do rukou knížka s titulem „Old Shaterhand zpět na divokém západě“. Marně jsem pátral v paměti po tohle názvu. I do polic jsem se díval, jestli jsem tenhle díl četl. NIC. Vůbec nic!

Pravda, než jsem se ke knize dostal, musel jsem (velmi trpělivě) počkat, než bledá tvář s rusými vlasy, která knihu zchvátila a odmítala mi vrátit (nebyl to žádný nepřátelský rudoch a ani desperát – byla to moje milá žena) mi jí vrátila. Když jsem se začetl - jako správný knihomol jedním dechem -  do první kapitoly, musel jsem knížku na chvíli odložit, protože mi bylo divné, jak to že po tolika letech se něco takového z díla Karla Maye objevilo. Jako byste našli dávno zapomenutý obraz od Pabla Picasa nebo nějakého Rembrandta…

A tak jsme se dal do zevrubného čtení slov, které knihu doprovázejí na přebalu a v různých poznámkách…. A utrpěl jsem velký šok!!!

TU KNIHU NEPSAL KAREL MAY !!!

Tu knihu napsal Čech a napsal jí tak, jako by ON byl Karel May. Ne, nemyslím tím, že by šlo o nějakou napodobeninu Karla Maye či pokus o ni. Šlo o lehce odlišný styl ale s tím podtextem, který jsem v mayovkách čítával a který mi navozoval onen pocit blaha, že čest a spravedlnost, moudrost a šikovnost jsou něčím, co MUSÍ zvítězit.

Když jsem nad knížkou přemýšlel, co jejího autora, Davida Grubera (mimochodem nejspíš pokrevního bratra Old Shaterhanda) vedlo k jejímu napsání, napadlo mě, že také on pocítil nedostatek kladných hrdinů, se správnými názory, bojující na straně dobra. A tak si svůj příběh , stylizovaný do mayovského střihu napsal sám. V tom spisovatelství není  David Gruber žádným „greenhornem“ (po téměř 60 vydaných knihách, jak jsem se dozvěděl z netu!!!), ale „ostříleným“ pardálem, jak jsem zjistil nejen já, ale i nejspíš nejméně milion jeho čtenářů a příznivců. V tomhle se od Karla Maye neodlišuje, byť na rozdíl od něj, na onom (bohužel už bývalém) „divokém západě“ byl. A i přesto, že ani on se neznal s Vinetouem a ostatními, stvořil mnoho, co bylo léta a ještě léta může být vzorem. Jak dobro a spravedlnost dělat a nemuset se za to stydět.

V našich dějinách těch kladných hrdinů moc nebylo. V mnoha případech se z lumpa, co kradl bohatým, hrdina prostě udělal báchorkami. Řady kladně deklarovaných notně prořídly, když se na ně provalilo, jací byli skutečně. Švejka za hrdinu brát nelze a Krakonoš byl také občas pěkná „potvora“. Zato hrdinové, z dech beroucích příběhů, ve stylu Karla Maye a nyní i Davida Grubera, by mohli být morální podporou i v dnešních časech.

Kladné hrdiny si prostě musíte vytvořit, když ve skutečnosti nejsou. A když narazíte na slušného člověka, měli byste to říct i dalším slušným lidem. Aby se ten poměr slušných a neslušných začal konečně obracet ve prospěch těch slušných.

P.S. Být ale nyní Old Shaterhandem, bolela by mě do večera pěst - co je tu těch, zralých ji ochutnat. A mít za kámoše Vinetoua, nestačili by mu brousit nože na stahování skalpů a vyrábět šípy. Protože někdy na hrubý pytel musí přijít hrubá záplata. „Howgh!“

P.P.S. Nedá mi, abych pro Vás neuvedl odkazy na knihu Davida Grubera a jeho články:

http://gruber.blog.idnes.cz/c/253620/Chtel-bych-videt-Karla-Maye.html

A pokud se máte za podobně smýšlejícího, klidně si přečtěte i tenhle text:

http://www.pozitivni-noviny.cz/cz/clanek-2010030048

Jak někdo moudrý pravil: „bílá vrána k bíle vráně …“, tedy stejný stejného si hledá, stejný ke stejnému si sedá…

Autor: Aleš Baloun | úterý 3.4.2012 7:00 | karma článku: 25,25 | přečteno: 2977x