Jsem havíř. Kdo je víc?!

Léta na výsluní, léta výhod, léta jistoty práce… jsou pryč a kdo za to může? Stát? Soukromý vlastník? 

Privatizací přešel státní majetek na soukromou společnost. Jako naprostá většina státních firem. A od té doby bylo výhradně na majiteli firmy, jaký bude vývoj firmy. Poslední desetiletí se spotřeba uhlí snižuje, mluví se o tom denně a navíc je tu spousta konkurence. Miliardy zisku z těžby se nejspíš rozplynuly v soukromých kapsách stejně, jako by je ukradl někdo ze státní kasy.

Co z toho dnes zbylo, jsou díry v zemi a horníci. Vyučit se havířem nebylo příliš duševně náročné. Stačilo vychodit základní školu. Představa, že se nemusím trápit ve škole a můžu jít na šachtu „zarobit hafo peněz“, zlákala nejednoho mladého muže. U mnohých to byla rodinná tradice. Táta, syn i vnuk byli na šachtě spolu. Práce byla a je náročná a nebezpečná, ale takových bylo a je stále mnoho. Zato ale byla dobře oceněná. Možnost získat byt a další výhody i za cenu zničení si zdraví část – to byla velká hnací síla. Jenže doba mezitím pokročila.

Uhlí se stalo méně žádaným pro dopad na ekologii a jeho cena přesto stále rostla. Každý dnes chce nakoupit levně, aby měl větší zisk. Proto i výrobce – a těžbu uhlí nevyjímaje – situace nutí méně investovat, škrtat a pokud to jinak nejde i propouštět. Jenže havíři si tohle nechtějí připustit. Odvolávají se na tradice a silnou minulost. Trochu to připomíná začátek automobilové revoluce. Koňské povozy musely ustoupit technice a pokroku. Dnes na místě koňáků jsou havíři. Na rozdíl od majitelů koňských povozů ale věděli už dlouhou dobu, že se schyluje k dnešní situaci. Bohužel si to nikdo nechtěl připustit.

Stát doly prodal soukromníkovi a dnes by je měl od něj znovu koupit nebo mu je dokonce vyvlastnit? V případě „znárodnění“ by asi majitel dolů byl i rád, protože by nemusel investovat ani korunu do ničeho. Když bude muset těžbu utlumovat, bude ve ztrátě, ztrátu bude hradit z vlastní kapsy. Takhle ztráta přejde na stát. Včetně starosti o horníky. Ideální řešení pro soukromou firmu.

Že hrozí Ostravě to, co potkalo americký Detroit? Když je polské uhlí levnější, pak přece hutě mohou nakupovat uhlí z dovozu. Žádných x desítek tisíc ohrožených míst a sociální katastrofa. Když jsou havíři manuálně zdatní, mohli by pracovat na opravách silnic a dálnic. Nemusí ležet doma, stěžovat si a být na podpoře. A tak je stát nemusí zachraňovat. Stejně jako doly. Ty bude muset jejich majitel na vlastní náklady zakonzervovat a zlikvidovat škody na životním prostředí. Koneckonců – na to si z těch vydělaných miliard také měl něco odložit.

P.S. Místo ničení a demonstrací, které nic nevyřeší, by se havíři měli začít rekvalifikovat a hledat jinou práci. Ne čekat, že se o ně stát postará. Ta doba je dávno pryč. 

Autor: Aleš Baloun | čtvrtek 19.9.2013 7:00 | karma článku: 30,07 | přečteno: 1281x