My máme kufr ještě větší! Dobré auto prý nedělá velký kufr a škrabka na led. Ovšem nesmíte tvrdit, že skutečně dobré auto dělá ještě větší kufr a díra na PET lahev v každých dveřích.
Když se chvástal Ivan Nastěnce, jaký je „geroj“, skončil jako medvěd. Pýcha prý předchází pád.
Osobně nemám nic proti soutěživosti a vtipným reklamám, pokud vtipné a pravdivé jsou. Vydělat na to má vždycky zákazník. Když ale jeden říká, že „něco“ nedělá výrobek konkurence kvalitním a v zápětí to „něco“ nabídne ještě větší, než konkurence a chlubí se tím, pak už jde nejspíš o paranoiu.
Když k tomu přidáte informaci, že do Nošovické továrny nesmí vjet automobil jiné značky, notabene s logem „úhlavního nepřítele“, že zaměstnanci by mohli být trestáni za nákup soukromého vozu jiné značky a podobná „firemní pravidla“, napadne Vás asi to samé jako mě.
O úspěšnosti firmy, respektive jejich výrobků, hovoří vždycky výsledky prodeje. Pochybuji, že zákazník, kterého jeho auto zklamalo, si koupí další od stejné značky. Image tvoří i historie. Tedy tradice. Ta sama o sobě vypovídá, jestli je firma úspěšná. Tradice je o to silnější, když to, co se doma vyrábí se i doma vymyslí. A když se to vymyslí a prodá ještě někomu dalšímu, zjevně to není jen proto, že se naivně někdo domnívá, že je to dobré. Vymyslet neznamená smontovat. A ve vymýšlení mají Češi neskutečnou tradici a sílu. Proto nějakého Čecha najdete u špičkových firem po celém světě. Nejen protože něco vymyslel ale že to i dokázal vyrobit. Když firmě takový odborník chybí, musí si ho někde koupit. Přeplatit a přetáhnout – to je zase asijská tradice. Pak dotyčný musí kopat za tým, co ho platí. I to je pochopitelné. Koho chleba jíš…
Cítit se jako vítěz a chvástat se může jen ten, kdo je skutečně vítěz. Když to dělá outsider, je to k smíchu. Opravdový vítěz to nedělá. Naštěstí čas vždycky ukáže, kdo je kdo.
Když do Česka přišli Japonci a zavedli režim pro dělníky s nástupy a rozcvičkami, bojovými písněmi a drilem, dopadlo to neslavně. Stávky a sabotování práce na sebe nedaly dlouho čekat. Pokud to samé chtějí zkoušet Korejci, měli by se možná poučit.
Řitní alpinismus, jak se zdá, slaví úspěch i na mezinárodním poli. Když Čech v cizích službách dostane tuhle nemoc, je to stejné, jako scéna z filmu Poslední zápas Pepíka Hnátka. V té se Ondra Vetchý obhajuje, že do řitního otvoru svému kouči přece v žádném případě neleze. Vtipný komentář spoluhráče Jardy Kužela, že je to pravda, protože už z té řiti ani nevylézá ven, by se dal dost dobře napasovat i na jiná, než fotbalová hřiště.
P.S. S takovým kapitánem je i okresní přebor stejné utrpení, jako první liga s Bílkem.
http://ekonomika.idnes.cz/dopis-sefa-hyundai-dealerum-o-skodovkach-ffm-/ekonomika.aspx?c=A130911_115654_ekonomika_spi
