„Jděte do háje s nějakou helmou na lyže. Dám si dvojitý svařák, nasadím kulicha a moje staré, dobré, tuzexové ski a hurá na svah. Já Vám ukážu, jak se to má dělat… To jsou Krkonoše 2012 i 2013“.
… letěl vzduchem snad 50 metrů, musel jet jako prase. Ani helmu prý neměl… Ta holka jela na prkně a z té hrany asi skočila nebo před ní upadla, protože doletěla až do lesa, kde se zastavila o strom… No vzala ho po hlavě nějaká cizí lyže někoho, kdo to zalomil kousek nad ním…
Už prý Ayrton Senna to zkoušel a hlavou v helmě zeď neprorazil. Natož kdyby helmu neměl, říká trochu drsný vtip, kolující mezi lidmi od dob jeho nezapomenutelné havárie s monopostem F1. Mnozí ale asi nesledují motoristické sporty a ani statistiky, i amatérských jiných sportů. Na kole bez helmy, tak proč si jí brát na lyže. Ani na motorku helmu neberou, natož aby se v autě poutali bezpečnostním pásem. Copak můžete od takových lidí čekat na zasněženém svahu. Obzvlášť, když to není povinné. Kdo by jim dal dýchnout? Vždyť než zase usednou za volant, ty tři grogy v klidu vyprchají.
A kdo že to jsou, tihle „borci“? Češi i Poláci, bývalí „dederoni“ (DDR)… Machři mezi nebem a zemí. Mladí i staří, přesto velmi, velmi hrdí. Že jich jsou plné hřbitovy? S heslem „To se mě nemůže stát“ jich potkáte všude dost. Chce to jen se nebát a nebýt přizdisráčem, jak to jednou ohodnotil jeden známý. A dodal, že nejhorší smrt je ta z vyděšení. Kdo se nesvezl v životě se žlutou helikoptérou, jako by nežil.
Pomníčky, které jsou čím dál častěji podél silnic, by časem mohly být i u sjezdovek. Možná by to alespoň trochu vlivu na všechny ty pošuky bez helmy, s pár promile v krvi, odhodlaným zrakem a lyžemi na nohách, mohlo mít.
P.S. Že „brečím na špatném hrobě“? Asi ano, přesto…
