Dovolená u moře – štíp! Vybavení bytu – štíp! Erotika – štíp! … Sakra – je vůbec něco jiného, než virtuální realita?
Čeká nás už jen virtuální realita? Jak rozpoznáme, co je realita a co je iluze? Štípnutím se do ruky? Dnešní „hmatatelnou“ realitu nahrazuje v mnoha případech virtuální realita. A to mě docela začíná děsit… Předbíhám budoucnost, ale už to není utopie…
Volal jsem se svým virtuálním operátorem mým virtuálním telefonem, že na mém virtuálním kontě už nejsou žádné virtuální peníze a můj virtuální byt zeje virtuální prázdnotou. Ovšem moje virtuální partnerka by přesto ráda na nějakou virtuální – jak jinak – dovolenou. Virtuálním autem ale už ne. Raději virtuálním letadlem, k virtuálnímu moři. Její virtuální kamarádka z její virtuální práce jí doporučila přes virtuální cestovní agenturu nějakou novou, levnou virtuální dovolenou. Virtuálně na 14 dní ale vlastně se ani nemusíme reálně hnout z místa bydliště, co zatím snad není virtuální. Mí virtuální kamarádi - co mají ty virtuální sociální sítě a další virtuální kamarády - říkali, že už jsou na trhu i další virtuální reality. Virtuální děti, virtuální erotika,… to všechno je už překonané. Nyní přichází virtuální vůně, zvuky, virtuální vítr, virtuální chutě a další virtuální vjemy. Už nebude potřeba skutečnost, která je nepředvídatelná. Budeme žit ve virtuální realitě. Všichni bohatí, zdraví, krásní, úspěšní… a kdo ví, zda budeme skutečně potřebovat být reální.
Doufám, že sám nejsem virtuální. Páč by stačil jeden reset nebo výpadek proudu a byl by reálný konec virtuální reality. Jdu si sáhnout na děti, manželku, kamarády, auto, vybavení bytu… a v tu chvíli mi v kapse zazvoní mobil od mého virtuálního operátora. Elektronický – virtuální – cosi jako ženský hlas mě upozorní, že mám zmeškaný hovor. Reálný, samozřejmě.
Z virtuální reality začnu asi brzy mít nevirtuální osypky. Už proniká k nám domů a nedá se tomu dost dobře zabránit. Ovládání pohybem, hlasem… na dohled je ovládání myšlenkou… Už dnes jsou virtuální sítě a virtuální přátelé. Nemusíte kvůli náhradě reality chodit ani kupovat nafukovací „královnu noci“. Ovlivňování snů už taky pár let „běží“ ve vědeckých laborkách. Můj syn virtuálně bourá auta a z vraků vylézá virtuálně zdravý a nezraněný do další epizody. Když pak v reálném světě upadne z kola, diví se, co se mu to reálně stalo. Krev mu neteče virtuálně z rány a ani oblečení není virtuálně roztrhané. Je to prostě reálné a drsné. Lepší je prý ta virtuální „nesmrtelnost a nezničitelnost“. No, snad z toho ještě stihne vyrůst. Virtuální realita už na dveře neklepe. Ona už je pěkně usazená mezi námi. A co bude za pár let? Bude to jako ve slavném Total recall?
P.S. Štípnul mě komár. Štípnul mě komár??? Musím se štípnout, jestli je to skutečné… Vypadá to, že sami se uštípeme… k smrti. Ovšem - zcela nevirtuální.
