Trestní oznámení lítají vzduchem jako o život. Ten udělal asi to tamten zase tohle... a výsledek? Policie je zahlcená i bez trestních oznámení, která na sebe politici podávají. Tak co to má za smysl?
Smysl je jediný. Podat trestní oznámení na politického soupeře je totiž věcí osobní prestiže. Kdo ještě žádné nepodal, riskuje, že nebude „vidět a slyšet“, že on věděl o nějakých nepravostech a automaticky by mohl být spolupachatel. Ale vrána k vráně sedá nebo jeden za osmnáct a druhý bez dvou za dvacet. Nemají si co vyčítat, politici naši. Každému z nich utíkají milionky a někdy milardičky pod rukami a často končí na důvěrně známých číslech kont.
Že se policie trestními oznámeními zabývá a stejně nic nezjistí, na to sázejí všichni – jak ti, co trestní oznámení podávají, tak ti, na které je podáno. Teprve až se jednou tahle praktika zlomí a nějaký "nezodpovědný" vyšetřovatel a po něm "nezodpovědný" soudce se spletou, všechno vyšetří, obviní a odsoudí někoho z VIP politické scény – to bude legraci konec.
Co kdyby obyčejný občan (nebo by jich bylo víc) podal trestní oznámení na celou vládu v duchu rozkrádání státního majetku a okrádání občanů? A kdyby ho po odložení nebo nečinnosti policie dohnal až do Štrasburku k mezinárodnímu soudu? Vždyť důkazů se všude válí tolik, že je stačí jen sesbírat.
Jak by se pak naši politici z toho vykroutili? Házením zodpovědnosti z jednoho na druhého? Bylo by vůbec možné soudit vládu jako celek? Nemyslím si, že to je nemožné. Jen se musí někdo „odvážný“ najít.
Jenže by mohl dopadnout tak, že se výsledku nedočká. Ne že by ho „odstranil kdosi fyzicky. Spíš proto, že by si do doby soudního vyřešení mohli dotyční přiznat status absolutní imunity i za zodpovědnost, ke které se kdysi s halasem a pompou, před volbami i krátce po nich, přihlásili.
A tak by to bylo tam, kde je to dnes. Vinen není nikdo. Nebo viník je neznámý.
P.S. Anebo viníkem jsme všichni, protože jsem jim to dovolili, viděli jsme to a nic jsme nedělali.
