Neznám nikoho, kdo by
neslyšel nějaký vtípek nebo narážku na inteligenci žen s přirozeně
světlými vlasy. Jestli „blondýny" jsou
po stránce inteligence mýtus nebo ne se nás snaží už několikátým týdnem provést
jeden televizní program, kde soutěžící muž má za protivníky 50 přirozeně světlovlasých
krásek.
Blonďaté jsou v hojném počtu malé děti. Moji synové také byli - coby malé děti - blonďáčkové. Vlasy jim s přibývajícím věkem pak ztmavly. Netvrdím, že to souvisí nějak s přirozenou inteligencí, ale připouštím, že jsou i „světlé" výjimky pravidlo potvrzující :-)
Existence mužského ekvivalentu „inteligentní blondýny" - skutečně žijícího, přirozeně blond dospělého muže a ještě k tomu s podobnými myšlenkovými schopnostmi, přisuzovanými pravým blondýnám - to jsem považoval za skutečný vtip. Jeho výskyt byl pro mě asi tak průkazným, jako existence Yetiho - sněžného muže.
A ehle - byl tu ! Já osobně jsem ho v akci neviděl, ale setkal jsem se s ním.
Až do té doby jsem si ho představoval asi takto : 185 cm vysoký, modrooký, častým pobytem v domácí posilovně a luxusním „fitnessu" na těle zušlěchtěný pohledný muž s dětsky naivním pohledem...
V reálu tak ale nevypadal. Až na ty modré oči a blond vlasy. (Ale nejsem žena ani gay, abych mohl chlapa posoudit „objektivně" podle vzhledu) Co mě ale dovedlo k potvrzení teorie o existenci „blonďáků" byla historka, kterou o něm s láskou a něhou šířila jeho drahá polovička. Údajně se to stalo takto...
Vraceli se unaveni ze společenské akce a ona hned za dveřmi bytu prohlásila, že se naloží do vany, protože jí příšerně bolí nohy. A také svého miláčka požádala, aby jí otevřel krabici s pomerančovým „juice" a donesl jí skleničku na osvěžení do koupelny. Po chvilce - kdy už ona ležela ve vaně - se objevila hlava manžela ve dveřích s otázkou, co má dělat, když do krabice udělal dírku, ale nějak špatně to teče ven. „Musíš udělat dírku i z druhé strany, lásko moje", poradila mu. Se zamumláním ve stylu „Aha-to-mě-nenapadlo" muž zmizel. Po chvilce se objevil s hodně smutným obličejem a prohlásil, že takovou radu poslouchat neměl, že to je zralé na nový koberec v obýváku. Manželka vyletěla z vany a koupelny rychlostí blesku a zděšeně koukala na ohlášenou pohromu. „Cos dělal, proboha?", ptala se hodně zvýšeným hlasem. „No jak Jsi říkala miláčku - udělal jsem dírku na druhé straně", ukazujíc na dno krabice... : „A ono mi to vyteklo na koberec..."
Co se pak odehrávalo, ať zůstane domácím tajemstvím. Já ale přesto nejsem zcela přesvědčený, že v tomhle případě sehrály hlavní roli blond vlasy.
To není nějak nový příběh. Stal se už před pár lety. Dodnes ale Ti dva spolu žijí, mají děti, ona se nemusí léčit na psychiatrii a on má dobře placenou práci. Je.... no, uvést to nemohu, mohl bych se dostat na hranu zákona.
P.S. V jednom vtipu se existence blonďáka posuzovala podle toho, zda blondýna měla či neměla modřiny kolem pupíku. To ale ověřovat nehodlám...
