Nabíráte v obchodě pečivo za použití holé ruky nebo používáte pytlík - či když je k dispozici -rukavici? Většina z nás - a třeba ne dobrovolně - do toho „jde“ holou rukou.
Nemám nic proti hygieně, snažím se jí dodržovat naprosto dobrovolně a běžně. Ale když se to přehání, třeba tak, jako ta ultrahygienická mladá dámička, kterou jsem nedávno potkal v krámě u pečiva, neváhal bych jí nazvat hygienickou hysterkou.
Kupoval jsem chleba. Celý a nebalený. Naši oblíbenou značku. V regále byly na sobě dva. Jeden byl už trochu placatý. Asi ležel na dně přepravky cestou z pekárny. Když jsem chtěl vzít ten „lepší“, musel jsem ten první odsunout rukou , aby nespadl na zem. Což dost dobře možná už za sebou - a ne jednou ten den - onen bochník měl. Za mnou se nějaká starší paní „rochnila“ v kupě rohlíků. Některé taky měly trochu nestandardní tvar…
V tu chvíli, kdy jsem do sáčku dával „můj“ bochník, se za mnou ozval hysterický hlásek : „No a jsme bez chleba!“ Otočil jsem se. Za mnou stála lehce zmalovaná, nepřirozeně opálená načesaná mladá žena s nějakým mužem. „Ten osahaný nechci!“ Vrhla po ně pohled, kterým mě asi stokrát propíchla, protože DNES budou KVŮLI MĚ bez chleba. A to je hrozné…! Ještě asi 3x se po mě ohlédla, zatímco se jí její doprovod snažil odvést dál od regálu s pečivem. I on se na mě podíval, ale jeho pohled byl zcela jiný. Tvářil se zoufale a bezmocně. Skoro omluvně. Chudák. Jestli „tohle má doma“, co asi zažívá tam? Začal jsem si to živě představovat…
„…myl si ruce? Teď nebo před půl hodinou? Doufám, že si je umyješ znovu, kdoví, na cos za tu půlhodinu zase sahal! A umyj si je tím antibakteriálním mýdlem! A ne že se utřeš do MĚHO ručníku!“ A co teprve třeba večer: …„Umyl sis ho pořádně a teplou vodou? Jestli ne – NIC nebude. Ukaž, ještě Ti ho postříkám desinfekčním sprejem!“ A „finálovka“: „Tenhle prezervativ? To nemyslíš vážně! Vždyť Ti spadnul na podlahu! A máš smůlu, jestli byl poslední. A ne že ho půjdeš opláchnout…!“
To musí být opravdu krásné soužití, s takovou čistotnou, zmalovanou, příšernou hysterkou. Skoro se divím, že do obchoďáku vlezla a bez roušky a gumových rukavic. Vždyť to madlo nákupního vozíku je ohmatanější než nefrekventovanější prostitutka z E55…!
V tu chvíli jsem tu paní viděl jako malé dítě, co si hraje na písečku a papá počůraný a pokakaný píseček plnými hrstmi. A její hysterická maminka na ní křičí, že jí budou muset vydesinfikovat žaludek a celé tělo a že jí už v životě nedá pusu…
„Holt – asi dědičné sklony“, napadlo mě ještě, když na mě naposledy přes dvě pokladny vrhla zuřivý pohled. Kdyby milostivá věděla, co pečivo má z sebou už jen od jeho vyrobení po naskládání do regálu, asi by raději pošla hladem. Ale na druhou stranu – pokud měla takovou chuť na chleba, mohla asi v klidu koupit jiný, balený…
P.S. Jenže – kdo ví, kdo měl ten kus plastu, v němž chleba je balený, v ruce. Prostě – zcela jistě to pro tu mladou paní bylo ještě víc nechutné..!
