Rozdílnost v přístupu k cizincům je dána přijmutím i akceptování změny v našem životě. Pro některé lidi je tato pomoc samozřejmosti, žijí vedle sebe přijímají lidi z postižených oblastí a pomáhají jim.
U nás v České republice se názory různí ale stále převládá strach a obavy z tzv.uprchlíků. Máme štěstí že v České republice, v Evropě žijeme v klidu a míru, osudy lidí, kterých se to dotýká sledujeme z zpovzdálí a bezpečí u televizních obrazovek či prostřednictvím tisku, kde informace se různí. Švýcarsko je zemí která hodně pomáhá a angažuje se v pomoci, rozlohou je tato země menší, ekonomicky však vyspělejší. Není to ale tak o ekonomice národa jako spíše o přístupu lidí. I ve vyspělém Švýcarsku najdete lidi bez domova, žijící na ulici. Možná by stálo za pokus, přestat na chvíli s hysterii a nenechat se ovládat strachem z něčeho, o čemž nevíme co nám může přinést nebo nepřinést. Strach není dobrým rádcem a strach z neznáma o to víc. Příběhy těch, co se dostali z pekla války, prošli složitou a komplikovanou cestou jsou smutné. Příběh jedné 16 lete dívky, která přišla o oba rodiče při jejich útěku ze Sýrie, tato dívka byla v uprchlickém táboře znásilněna neznáním mužem. Ze znásilnění se narodilo dítě, tato 16 létá dívka začíná nový život ve Švýcarsku, chodí na kurzy Německého jazyka a úspěšně se integruje do společnosti i přes svůj věk a události které má za sebou - bojuje. Okolí jí neodsuzuje ale pomáhá. Ne všichni máme ten luxus střechy nad hlavou a teplé večeře každý den, běžně věci bereme jako samozřejmost ale odmítáme podvědomě brát v úvahu že pro mnoho lidí, tato pro nás samozřejmost, samozřejmostí není.
Obrazová dokumentace a současně podpora pomoci
