Tolik let spolu nebyli na dovolené. Nejdříve kvůli penězům, pak stavbě domu a následně kvůli malým dětem. Teprve teď, když děti odrostly, dluhy byly splaceny a oni si mohli dokonce i něco naspořit, by to snad šlo.
Domluveno, vybrán vhodný termín, domů nanošeny stohy různých katalogů na letní dovolené. Nastalo to nejkrásnější období. To vybírání, porovnávání, vyptávání známých. To těšení se na něco, co ještě nelze ani pojmenovat, ale o čem se ví, že to bude úžasné a záviděníhodné. Prostě to bude jejich jedinečná dovolená, kterou si oba opravdu zaslouží.
Jak se čas vybírání protahoval, tak se začínaly hromadit neshody. Každý si představoval dovolenou jednak jinak, jednak rozdílně dlouhou. Nakonec to skončilo domluvou. Oba vyberou tři možnosti, o kterých budou přesvědčeni, že by vyhovovaly oběma, zaškrtnou je a pokud se v některé z nich oba dva sejdou, pojedou tam. Termín dokončení výběru – do téhle neděle.
Domluveno, rozhodnuto. Každý má tak dobrých sedm dní na to, aby vybral to úplně nej. Nastalo ještě úpornější a pečlivější vybírání a přehrabování katalogů. Leželi v tom, každý večer. Protože se nechtěli navzájem ovlivňovat, vůbec spolu o dovolené nemluvili. Byli zvědaví, jestli se trefí alespoň do jednoho místa. Jestli se tak dobře za ty roky znají.
Tak se těšila, že to musela rozebírat s kolegyněmi v práci. Informovala je o tom, které tři lokality si vybrala, a všechny se nakonec shodly na tom, že vůbec nejlepší je ta cesta lodí po Středozemním moři. Už si to spolu s ní i představovaly. To šplouchání vln, rozrážení moře přídí lodi, sezení na palubě a pozorování racků a možná i delfínů, každou noc v jiném přístavu. Prostě ji tu nádheru přály.
Týden uplynul jako voda. Na stole zůstal v neděli ráno ležet jeden jediný katalog. Byl to ten, ve kterém byl i její výběr. Byla nadšená. Takže se museli shodnout.
Katalog zmizel však dřív, než se ona vrátila z koupelny. Ale zmizel s ním i on.
Kam tak rychle mohl jít, ptala se sama sebe. Možná, že to šel hned zařídit. To by mu bylo podobné. Čekala, jako na trní.
Vrátil se za dvě hodiny.
„A je to zařízené, miláčku. Tak, jak jsme se oba shodli.“
Vrhla se mu kolem krku. „To se už těším. Na lodi jsem ještě nebyla.“
Jemně ji od sebe odstrčil. „Na jaké lodi?“ ptal se opatrně a znejistěl.
„No, jak jsme si vybrali. Tu plavbu po Středozemním moři, přece. Říkal jsi, že jsme se shodli a ona byla v tom katalogu na stole a .....“ podívala se na něj, teď už s podezřením.
Vyndal katalog a otevřel ho na předposlední stránce, kde byly tuzemské dovolené. A tam, u čtrnáctidenního pobytu na Šumavě s plnou penzí, byly dva křížky.
Nevěřícně vzala dotyčný předmět do rukou. Opravdu tam byly dva křížky, ale ona ho tam neudělala. Musel tam už být. Jinak si to nedovedla vysvětlit.
Honem nalistovala svoji loď a tam se skvěl jen jeden křížek. Nevybral si to tedy!
Podívala se na něj zklamaně, ale pohled do jeho očí, které zářily štěstím a očekáváním pěkných dnů po jejím boku, ji odzbrojil.
„No, vidíš, jak jsme se hezky shodli,“ zavřela katalog, dala mu pusu a rychle odešla do koupelny, aby neviděl slzy, které se jí draly do očí.
. . .
Po návratu z dovolené, vyprávěla kolegyním.
„Holky, a víte, že to byla tak úžasná dovolená, že na ni budu dlouho vzpomínat? Kam se hrabe nějaká loď. Co jsme všechno viděli a zažili, to by bylo na román. A domluvili jsme se tam zrovna, že za rok k nim jedem znova. Už se těším teď!“
