Tak vám nevím, jsem divná já nebo okolní svět? Nějak mu totiž poslední dobou přestávám rozumět. Připadá mi, že každý něco řeší, něčím se zbytečně zaobírá a nad něčím se rozčiluje. A přitom jsou to kolikrát zbytečnosti a neužitečné věci.
Je to asi móda posledních let. Dříve se mi to takové nezdálo. Lidé řešili úplně jiné věci. Jsou snad nyní zhýčkaní nebo líní? Nebo vychovaní tak, že na všechno mají nárok a každý jim musí sloužit? Jsou to tady u nás následky civilizace? Jak jiné věci asi řeší lidé například v Africe? Neměli bychom být pokornější a vděčnější za to, že se máme lépe?
Nic není přece samozřejmost.
Například tuhle se jedna paní v autobuse rozčilovala, že zastavil o něco dál, než přesně u chodníku. Ona tak musela udělat o dva kroky více. Tedy musela dolů z chodníku a zase nahoru do autobusu. Taková hrozná věc se jí stala! Tak bezohledný ten řidič byl! A ještě ke všemu si dovolit přijet o celé čtyři minuty později. Jaká bezohlednost od něj, že? Podotýkám, že ta paní, nebyla nemohoucí, chodila jako čamrda a evidentně jí nedělala chůze do schodů potíž.
Jiní zase volají do místního rádia, že je někde díra, rozházené papírky, neostříhané větve keřů, starý chodník, málo trávy, hodně trávy, daleko do obchodu, blízké obchodní centrum a tedy hluk, blízko hřiště, daleko hřiště, ......
Prostě řeší podle mě věci, nad kterými by se mohli lehce povznést, případně se je pokusit nějak změnit. Nechovají se takto zhýčkaní jedináčci, městem ukolébaní lidé, ti, kteří se nudí, a proto hledají drobné chyby v okolí? Mají snad málo práce?
Jak jiný mi připadá venkov. Když je problém, nemluví se o něm, ale jde se to nějakým způsobem napravit. Neodtéká voda po silném dešti z cesty a zůstává tam velká kaluž? Jde se tedy, když přestane pršet, a prokopne se kanálek, aby se kaluž příště netvořila. A nemluví se o tom. Prostě se jedná a nikdo nic neřeší. Je jedno, zda to udělá Petr nebo Pavel. Prostě je to ten, který přijde dřív. Nikdo si nic nevyčítá.
Přilétne mi od sousedů, při odvozu popelnic, papírek až před naše vrata? Jednoduše jdu a vyhodím ho do své popelnice. Nikam nevolám, nic neřeším. Tak se zachová i soused, pokud se to stane naopak.
Napadá na silnici před domem na podzim listí a v zimě sníh? Nikdo nečeká, až to přijede někdo povolaný obecním úřadem uklidit, ale uklidí si sám před svým domem. Jinak by se mohlo stát, že by kvůli hromadě sněhu, třeba taky ani nevyjel autem ven.
Prostě se nečeká, neřeší, ale jedná. Proč stále čekat, až něco za mne udělá druhý?
Není na tom našem světě plno jiných důležitějších věcí k řešení? To jsme na tom tak dobře, že se můžeme zaobírat „prkotinami“? Že si můžeme dovolit plýtvat tak drahocenným časem, na který jsme na naší planetě dostali možnost žít? A ten čas je tak hrozně krátký, věřte mi. Jsme tady vlastně jen „na skok“. Nevyplňujme ho tedy stížnostmi na zbytečnosti, které můžeme sami vyřešit. Využijme ten čas užitečně a hodnotně. Však na to máme! Jsme přeci inteligentní tvorové! Nebo ne?
