Když mi tu příhodu vyprávěl, přepadl mě velký vztek na celý ten nespravedlivý svět. Proč se někteří chovají tak bezohledně, tak agresivně a tak hnusně? Proč schválně kazí náladu ostatním a pak se ještě hrozně diví, že nejsou mezi lidmi oblíbení?
Vůbec bych neřešila jejich jinou barvu pleti, opravdu nejsem rasista, ale proč se tak chovají - ti s tmavší barvou pleti - a ještě se pak diví, že se jich ostatní straní? Že se jim, pokud možno, vyhýbají a raději se na ně už ani nekoukají, aby je něčím, nedej Bože, nevytočili a nebyli pak jimi označeni jako první útočníci a rasisté?
Ten, kdo mi vše vyprávěl (říkejme mu třeba Přítel), z toho byl dost rozhozený až do večera. Ta nespravedlivost a bezmoc ho velmi zasáhla a nechtěla ho opustit.
A přitom by jeden řekl, že šlo jen o klukovinu, o pitomost, o hloupý nápad, jak se zabavit na úkor „bílé kůže“. Ale nešlo přitom jen o neškodnou zábavu. Nechci si raději ani domýšlet, co všechno by se mohlo stát. A pak by, Přítele, možná i zavřeli za usmrcení nebo v lepším případě, za ublížení na zdraví. Tady pak přestává veškerá legrace.
Prostě, Přítel, který mi to vyprávěl, jel jako obvykle z práce autem domů a tak, jako každý den, zatočil do své ulice, která má tak úzkou silničku, že se tady vzájemně těžce vyhnou dvě auta.
Zabočil, ale místo auta jeli teď před ním, na jednom kole, dva starší občané tmavší barvy pleti. Kdyby ovšem jeli pěkně po straně a rovně, bylo by všechno v pořádku. Oni však na tom kole jezdili ze strany na stranu a evidentně se snažili zatarasit volnou cestu právě přijíždějícímu vozidlu Přítele. Zatroubil tedy na ně. Samozřejmě, že by je nerad přejel (to si už vůbec nedovedu představit, co by se pak dělo). To zatroubení je však pěkně naštvalo a popíchlo. Možná, že i něco horšího - co si ten ....PÍP.... dovoluje na ně vůbec troubit?
Uhnuli, samozřejmě s nutnými posunky a výkřiky. Ale trochu přece jen uhnuli. Když se však přiblížil na jejich úroveň, vzápětí mu opět vjeli do cesty a začali najíždět na Přítelovo auto. Znovu tedy zatroubil a pomalu a opatrně je začal přece jenom míjet. Předjel je tedy velice nesnadno a s nervy jako špagáty. Ale když pak zastavil u svého domu, aby si otevřel vrata, dojeli ho a hned začali opět najíždět svým kolem na jeho zaparkované auto. A znovu následovali výkřiky a posunky obou snědých mužů:
„Uhni ne?.....Ty vole, ty kretéte, ty debile, ty....“
Nevšímal si jich. Dělal raději, že nic neslyší a nevidí. Není radno se s nimi dostat do křížku, nehledě na to, že byl sám a oni v přesile.
A teď mi vysvětlete, proč to dělají? Proč si sami schválně zhoršují svoji pověst mezi lidmi a pak se tomu diví? Prý jsou diskriminovaní. No, nebylo to v tomto případě však opačně? Kdo byl v tomto případě diskriminovaný?
Ne, netvrdím, že jsou všichni stejní. Znám i výborné lidi mezi nimi, kteří jsou slušní, milí a tak čistotní, že by se dalo u nich jíst z podlahy. Ale co je to platné, když jim to „druzí“ z jejich velikého rodu kazí.
Vím, že jsou i mezi bílými takoví jedinci, kteří jsou „nepřizpůsobiví“ ostatním. Ale když ti „druzí“ jsou, bohužel, lidem v dnešní době prostě více na očích. Proto by se měli však o to více snažit, aby neprovokovali. Nebo ne? Máte snad na to jiný názor?
Znovu připomínám pro ty, kteří by to nechtěli tak chápat – nejsem rasista a ani jím být nechci. Mám ráda všechny lidi, jen musí být lidmi a ne zvířaty.
Vlastně pardon, omlouvám se zvířatům. Zvíře se takhle nikdy nezachová. Zvíře je totiž inteligentní a chová se tak, jak mu to velí matka příroda. Není sobecké, závistivé, úskočné a nedělá schválnosti, aby jimi vyprovokoval hádky a rvačky. A když zabíjí, tak jen z hladu, nikdy ze vzteku nebo z majetkového prospěchu.
Jsou tedy zvířata lepší? Někde jsem četla, že člověk je vlastně také zvíře, ale na vyšší inteligenční úrovni.
Pak nám je tedy ta inteligence spíše na škodu, nemyslíte?
