Protože ji zdržují.
Byla jsem zase nakupovat. V jednom z nejmenovaných supermarketů, kterých je v našem městě jako hub po dešti. A lidí je v něm stále takové množství, až se divím stížnostem, že jsou malé platy, malé důchody, malé příspěvky, ....
A skoro všechny nákupní vozíky byl plné a těžce se ovládaly, při popojíždění mezi regály.
Zahýbám také se svým plným vozíkem do další uličky a už to je zase tady.
Zácpa.
A ne ledajaká. Jsou přede mnou tři vozíky a nevím, proč se nepohybují. Potřebuji do této uličky jako sůl. Rychle obracím a vjíždím do ní z druhé strany.
A už to vidím. Dvě starší paní se, se svými vozíky, zastavily přesně uprostřed a vesele si povídají. Však mají času dost, jsou v důchodu. A dlouho se neviděly.
Naštěstí je moje zboží již v dosahu, položím ho k ostatnímu a opouštím rychle uličku. Ještě však stihnu zaregistrovat neurvalé výtky mladého pána, který se také snažil uličkou projet.
Chápu ho, spěchal z práce, chtěl rychle nakoupit a honem domů.
Chápu i ty dvě starší dámy. Nespěchají, nechtějí rychle nakoupit a už vůbec nechtějí zase nahonem domů. Chtějí být mezi lidmi, chtějí si povídat, chtějí si pomalu prohlížet zboží a přemýšlet, co si ještě koupit k té večeři.
Je to pochopení nebo je to závist?
