Tvaruji všechny stromy a keře, které mám na zahradě. Nebojím se ničeho a stříhám a řežu. Myslím si, že výsledek není zas tak špatný. Prostě nemohu nechat nic vyrůst do jeho obvyklé výšky. Nevešli bychom se pak do zahrady ani my.
Tak mám stříhané a tvarované buxusy, kdoulovce, smrky, túje, modříny, borovici, vrby, zákulu, vajgélie, ginkgo, skalníky, brsleny, ostružiník, kalinu, japonský javor, dřišťály, ptačí zoby, zimolezy, jabloně, šeříky, cypřišek, břečťany, mochny, tavolníky, jalovce, tisy, zeravinec, a další. Mám tedy co dělat. Štěstí, že mě tvarování moc baví a mám to jako koníčka.
Vypěstovala jsem si (pečlivým a neustálým tvarováním skalkového šeříku, který je keřovitého růstu) dva stromkové šeříky, které, když jsou v květu, nemají konkurenci a přitahují pozornost chodce. Také se stalo, že u nás návštěvy i zakoply, když se zahleděly na tu kvetoucí kouli, nehledě na to, že nádherně voní, a když je celá v květu, je ta vůně cítit i na3 mod ní.
Buxusy tvaruji nejraději – jsou vděčné za každý tvar, který jim dám a nosí ho s noblesou a hrdě. Jako by jim patřil a nic jiného nechtějí. Takže mám buxusové koule, jehlany, stromky na kmínku a deštníkový tvar s jedním i s několika kmínky. Výška je pouze na mně. Jak chci, tak to je! Připadám si jako tvůrce ráje. Jedinou nevýhodou u nich je - pomalost růstu.
