Ranním pohledem do kalendáře zjišťuji: "Tak dnes už zase začíná podzim!"
Podzim je smutný, já ho mám však i svým způsobem alespoň trochu ráda. Hlavně, když se povede a je „babí léto“. Mám ráda to šustění listí pod nohami a ráda ho pak shrabávám a nosím do pařeniště. Dokonce se nemohu dočkat, až všechno listí spadne a proto klepu větvemi.
Nebaví mě však uklízení bonsají – to mi vždy zabere hodně času. Ale když je to hotovo, pociťuji velkou úlevu, že jsem pro bonsaje udělala to nejlepší, co jsem mohla. Chodím je pak kontrolovat, jak se jim daří. Ale přiznám se, že s nimi již během zimování vůbec nic nedělám. Ani při suchých zimách je nezalévám a vždy mi vše přežilo. Vlhkosti je v pařeništi pravděpodobně dost.
Také mě nebaví sklízet úrodu. Což je divné, protože hlavně pro úrodu to pomalu celoroční martýrium všichni zahrádkáři podstupují. Já však vidím ve sklizené úrodě zase jen další práci – zavařovat, nakládat, vařit džemy, uklízet ovoce do sklepa. A vidím i dál … jak to z toho sklepa zase černé nebo shnilé vynášíme ven.
Prostě práce a jen práce. To je pro mě podzim.
A taky …návštěva hřbitovů a dušičkové počasí … sychravo a vlezavo … vítr a déšť.
A začátek topné sezóny a objednávání uhlí, které musíme složit (pro nedostatek prostoru) na dvorku. Přikryté fólií tam pak dělá „parádu“ až do jara. Sice postupně ubývá, ale stejně tam "straší".
Prostě podzim je smutný konec krásných letních dní prozářených sluncem.
Ale nezoufejte!!! Už za šest měsíců nám začne jaro a to je pak hned jiný pohled na svět!!!
