Léto je léto a snad každý ho má rád! Hlavně proto, že jsou dovolené a prázdniny a nic se nemusí. Jezdí se k moři a na výlety a leží se u vody a v zahradách u bazénů.
Zahradníkovo léto je však trochu hektické. Pokud jsou velká vedra, musí se stále zalévat, ale stejně se to pořádně „neuzalévá“ a vše hodně trpí suchem. Také se musí člověk rozhodnout, co dostane vláhu a co se nechá přírodě, protože je málo vody. Největší problém v tomhle pak mají moji rodiče, protože jejich pozemek je na písku, vody ve studni málo a musí jí zbýt hlavně pro ně. A neprší a neprší! A pokud zaprší, tak trochu a vše se opět se sykotem vypaří a „nesmočí to ani prach“.
Jak říkává dědeček: „Jedna kapka spadla u garáže, druhá u studny a bylo po dešti.“
Také práce na zahradě jsou v parném létě utrpení, když to pere do zad a na hlavu, a člověk ještě potřebuje alespoň tohle okopat a tohle vyplít. Vždyť co by tomu řekl soused, že mi támhle vyrazila kopřiva a tadyhle pampeliška. Nehledě na to, že se obě snaží rozesít po okolí svá semena a to by byl teprve tanec.
A co, když je léto deštivé a stále prší a prší? To je pak k uzoufání. Jahody hnijí a plesniví, slimáci se vyhrnou přímo v rojnicích a vše, co neshnije, to sežerou. A když je … FUJ …rozšlápnete, tak se žerou i vzájemně – jsou to prostě hnusní kanibalové, kteří ovládnou zahradu a vy nemáte ani kam šlápnout. Dělat se nic nedá a tak koukáte na zahradu z okna a zoufáte si, protože jediné, čemu se ještě daří a co bují a zelená se, je ….
PLEVEL !!!
A tak po skončení období, „KDYŽ V RÁJI PRŠELO“, se ihned vrháte rychlostí blesku do té zpustošené krajiny, která vám patří, a která vás nyní potřebuje jako sůl. Plejete, stříháte nabujelou a zvlčenou zeleň, okopáváte půdní škraloup, odstřiháváte jahodám šlahouny, které jsou až na cestě, sečete trávník a vůbec si hledíte toho, aby vše zase bylo tak, jak má, a abyste zase nabyli kýženého klidu a zahrada si po vašem zásahu opět vydechla a zkrásněla.
