To je jmen co? A týkají se jen jedné krásné listnaté trvalky. Tedy latinsky je to Hosta a lidově Bohyška, případně Fukie.
To je jmen co? A týkají se jen jedné krásné listnaté trvalky. Tedy latinsky je to Hosta a lidově Bohyška, případně Fukie.
Mám ji všude, kde to jen jde. Moc se mi líbí, i když nekvete nijak úchvatně. Miluji její listy, které se dle druhů liší. Také dokonce existují i její zakrslé kultivary do skalek. Není moc rostlin, které mají takové různorodé možnosti v zahradní architektuře.
Dá se použít k různým účelům – jako solitéra, rostlina na obruby, záhonová rostlina a na vyplnění plochy. Pro solitérní použití jsou vhodné větší Hosty.
Milují pohostinné místo s mírně vlhkou půdou. Plně však většinou narůstají až po několika letech a čím jsou starší, tím mají hezčí listy. Listy se lépe vybarvují na světlém stanovišti. Některé se na podzim mění ze světle zeleného odstínu na svítivě žlutou. Pak postupně odumírají a jakoby uschnou. Tyto listy je třeba před zimou odstranit. Jinak se nemusí ničím zakrývat. Zimu přežijí bez úhony a na jaře znovu vyraší nové listy.
Výška rostliny je dle druhů od20 cmaž do100 cm. Existují kultivary s čistě zeleným listem, s bíle lemovaným listem, s bíle pruhovaným listem, se žlutě lemovaným listem, s čistě žlutým listem a modrošedým listem.
A ještě jedna milá vlastnost – není otravná a nerozrůstá se intenzivně do okolí. Je poslušná, a kam si ji dáte, tam bude, jen bude mohutnět a krásnět.
Čím starší – tím hezčí.
Škoda, že to nejde říct o lidech.
Tato trvalka je opravdu tak nádherná, že si určitě zasloužila vlastní článek.
Jen na ni dejte pozor – moc chutná slimákům!
