Jak ztrácíme panenství

Dnes za mnou přišla kamarádka s flaškou a prý jde slavit - je to právě 20 let,co ztratila panenství.Omlouvám se,pokud je to pro někoho citlivé téma,ale pro mě,ženu v domácnosti je mnohem zajímavější než údajná 3.světová.Samozřejmě jsem přinesla skleničky a trochu si spolu zavzpomínali....

Mě dlouho nikdo nechtěl.Ani se nedivím,vždy jsem byla mírně obézní a maminka mě strojila do v té době moderních hnědých kamaší.Byli moderní asi rok,já je musela nosit roky tři.Do to toho mě stříhala na blbečka,ofinu deset cenťáků nad obočí....jak já záviděla spolužačkám v riflích,co házeli ofinou jak vrtulníkem!

Tehdy byli v oblibě mezi mládeží tzv.bečky.Kluci koupili bečku piva,někde v lese se narazila,byl táborák... a mě jednou omylem na takovou bečku někdo pozval.Tehdy se o sexu moc nemluvilo...takže,když mě jeden z místních opilých mladíků zval do lesa,že mi něco ukáže...šla jsem.Těšila se na romantiku,že mě třeba ukáže světlušku... no,to co mi ukázal ,jsem viděla poprvé(naštěstí byla tma,takže jsem to neviděla ani celé) a já v šoku vzala nohy na ramena a utekla.

Bohužel jsem tak promeškala svoji šanci...už mě nikdo nikam nezval.Všechny holky z intru už to měli za sebou,kromě spolužačky Romany,která by sice chtěla,ale pouze v případě:,,že by u toho nemusel být ten chlap".

Oni celkově chlapi to mají lepší...jediná jejich starost poprvé je...aby to strčili do správné dírky.

Ale my...dámy?Jak to udělat,aby to nebylo moc pozdě,ani moc brzo,a aby jsme u toho dobře vypadali.Otázky kde,kdy,kam,jak zvolit správnou frekvenci kmitočtu a jak se u toho neztrapnit..a potom - co  řekne,jak to řekne a komu všemu to řekne.

Nakonec jsem musela o celý proces odpaňování poprosit přítele mé kamarádky( samozřejmě tak,aby o tom nevěděla),aby se toho činu na mě ujal.Ujal.Nebudu zabíhat do podrobností,jen,když to na mě vyvalil...vzpoměla jsem si na mou maminku a dovolenou u Balatonu.Bylo to v osmé třídě a já okamžitě po příjezdu dostala svou první menstruaci.Byli jsme na pláži,na veřejných záchodcích,maminka mě podala tampon a pak na mě řvala přes dveře kabinky.

,,Strč to tam!"

Ticho

,,Už ho tam máš?"

,,Ne,mě se to tam nevleze."

,,Zatlač!"

,,Nevleze!"

,,Ty huso,víš co se ti tam bude muset v životě všechno vlézt!"

Když jsem pak po půlhodině z kabinky vylezla,chyběl mě jen ten potlesk,jaký bývá v amerických filmech,když přistane letadlo.

No a tenkrát,když jsem tedy doličný předmět u přítele mé kamarádky viděla,jsem si musela přiznat,že maminka měla pravdu.

Skončilo to tím,že jsem přišla o panenství i kamarádku.

Miluju americké filmy.Jak jsou tam dívky zodpovědné,jak se na všechno připravují,konzultují s rodiči a pak o to přijdou po romantické večeři,při zapálených svíčkách...

Jednou jsem s kamarádkou jeli přeplněným autobusem,tělo bylo na tělo....jeli jsme kolem louky s kopkama sena...a kamarádce se vybavil tento slavný den.

Začala mě hlučně vykládat,jak před třema rokama,na této louce,v jedné té kupce.... si chtěla užít první romantický okamžik.Vcítila se do té chvíle a  téměř v autobuse křičela:

,, Ty voe,tak já jako,že jo...tak jsme na to vlítli...no on to do mě vrazil,já jsem u toho křičela,naštěstí pak jsem upadla asi do komatu,takže si nic nepamatuju,jen jak pak nade mnou stál,asi mě oživoval,nebo co a lil na mě vodu z nějaké konve....no já ti vlastně vůbec nevím,jestli už to mám za sebou".... všichni lidé kolem nás poslouchali s vyvalenýma očima,i autobusák zastavil a prohlížel si chvíli Haničku,chvíli kopky na louce...

Moje sestřenice se zase snažila celé dva roky,na každé zábavě o to přijít,ale pak vždycky mě tvrdila,že to tam prostě nejde..dodnes nevím,jak to myslela...myslím,ale,že dneska už je muž.

Nejkrásněji o to přišla kamarádka,kterou její přítel pozval na tuto akci k němu domů.Ona se strašně těšila,chodili spolu tři roky....on se taky těšil,nachystal večírek s přáteli,romantický dort ze srdcem...pak se ale ze stresu trochu opil,museli ho uložit do ložnice a... kamarádka,protože se těšila... o to na vedlejší posteli přišla s jeho bratrem....se kterým je v manželství už 20 let.

Každá máme svůj příběh a svůj zážitek,proto si myslím,že tak,jak je třeba v Americe 4.červenec,měl by se i u nás vyhlásit den Ztráty panenství.Všichni by jsme svorně slavili,že to máme za sebou a že to dobře dopadlo.A ostatní....by se těšili,že je to teprve čeká.

A taky ať mají trochu strach,my se taky báli :)