Venkov jako z pohádky

Takových míst dnes už moc není. Vesnice rostou do šířky i do výšky, často splývají s okrajovými částmi měst a to, že jste už vlastně někde jinde poznáte až podle cedule, která se nečekaně objeví u silnice. Domy na vsi hrají všemi možnými barvami, kdy výjimkou není ani zářivě modrá, zelená nebo růžová.

Vedle domu stojí několik zaparkovaných aut (i když pravda, někdy "aut" v různé podobě rozkladu), popř.motorka či skútr. A samozřejmě bazén.

Namísto ranního kohoutího kokrhání se jako spolehlivý budíček osvědčí zvýšený provoz na silnici a s tím spojený hluk. Kvůli vajíčkům a čerstvému mléku na snídani nepůjdete do kurníku ke slepicím a podojit krávu. To spíš den předem zajedete do města do supermarketu, nebo ráno zaběhnete do místní prodejny.

Doba se změnila.

Skutečný venkov, venkov jako z pohádky je už pomalu jen tou pohádkou. Chápu to, ale občas je mi to při návštěvě venkova líto. Abych našla tu svojí "pohádku", musím na vesnicích hodně hledat. Tu a tam se ještě takové pohádkové zákoutí najde, ale není toho mnoho.

Snad těch pár z nich vydrží i několik dalších desítek let.