Dnešní šedesátníci mohou s nadsázkou říkat, že v době jejich narození stálo pivo (jeden půllitr „desítky“) jednu korunu, dvanáctka možná koruny dvě.Ve chvíli, kdy ji tehdejší vláda prezidenta Antonína Novotného ceny piva direktivně zvýšila, připravila si vlastní pád. Nezachránil ji už ani příjezd tanků s jinými SPZ po „Pražském jaru“. Vystřídala ji nová vládní garnitura, kterou chránila armáda se statutem „dočasného pobytu“ a tak byla vcelku odvážnější. Pivo zdražovalo slovy ruského básníka Jevtušenka„mimachodom“ , takže jeho cena vyšplhala v osmdesátých létech na koruny dvě.
V polovině října 1984 po další „úpravě cen“ (slovo zdražování tehdy používali jen hrdinové…) bylo jasné, že najednou až dvojnásobně drahé pivo (už i více než 4 koruny!) vládu položí a naplnění Haškových slov na sebe nenechalo dlouho čekat.
Vláda padla v listopadu 1989.
Husák (ale i Jakeš) se pakovali, expremiér Adamec ještě chvíli vydržel v závětří Federálního shromáždění, kde bylo pivo pořád za „hubičku“. Drtivý nástup „tržního hospodářství“ přinesl konec Haškově (alias Švejkově větě…), pivo bylo možné koupit stejně tak za pár korun, jako za několik desetikorun. Rozdíl byl ale v břečkovitosti a „pitelnosti“.V takovém prostředí vlády růstu cen piva bezprostředně neovlivňují, jen čas od času upraví ceny. Třeba všechny najednou!
Nástrojů na to mají dostatek – od spotřebitelské daně až po jiné daně, včetně oblíbené "zkratky"- DPH. Poměrně „mazanou“ metodou je také například oblíbené „zmrazení“ důchodů, nezvyšování platů atd.
Naše vláda má prostě alibi!
Že by tedy nyní padlo vedení Prazdroje ?
Nebo vláda v Jihoafrické republice?
Nebo snad dokonce v USA – generální ředitel Prazdroje D.Brodman přišel z USA (Obamo třes se…!).
Na okraj:
On ale Jaroslav Hašek vložil dobrému vojáku Švejkovi do úst mnoha dodnes nepřekonatelných vět, ovšem ne vždy měl bouřlivák Hašek úplnou pravdu. Například Švejkem zmiňovaná rakousko-uherská exekutiva musela zdražit pivo dvakrát, než po téměř 40 létech vláda padla:
1) „pivní krejcárek“ (cca r.1880) – byla pivní daň, z jejíhož výtěžku byly kompenzovány platy učitelů
2) „pivní zemská dávka“ (r.1905), který vynášela kolem 13 mil.korun a byla nespravedlivým zatížením piva proti konkurenčním nápojům
Vlády nepadaly kvůli pivu, jeho ceně a daním ani dříve ve středověku. Příkladem je daň „posudné“ – neplatilo se za posuzování, ale za sud piva, pivovarník musel při odvádění daně sumu rozpočítávat na potenciální štamgasty, ale osvobozeny byly „šlechtické“ (tedy i královské) pivovary.
Pivní daň se v Čechách platila až po Bílé Hoře (od roku 1627) - předmětem bylo vyrobené pivo a to se vařilo téměř v každé větší měšťanské rodině.
