Když jsem diskutoval s opravdovými levičáky i pravičáky mezi obyčejnými lidmi, zjistil jsem, že nadnárodní korporace a nadbytečné regulace „leží v žaludku“ oběma skupinám.
Naproti tomu politikové „hlavního proudu“, ať se označují za „levičáky“ nebo „pravičáky“, mají jedno společné – „kamarádíčkování se“ právě s těmito velmi bohatými kolosy a jejich představiteli, bez ohledu na to, co oficiálně říkají občanům. Je to logické, čím bohatší „klient“, tím větší úplatek, ať už v jakékoli formě. Úmyslně rozeštvávají zaměstnance a podnikatele, méně nadané a více nadané, úspěšné a neúspěšné, jen aby na tom finálně vydělali finanční oligarchové a „kasino-kapitalisté“ (finanční spekulanti apod.).
Přitom skutečný problém je úplně jinde. Není ani v „přebujelém sociálním státu“, není ani v tom, že by tolik živnostníků, drobných a středních podnikatelů „kradlo“ a „podvádělo na daních“. Skutečný problém je vyvádění zisků těch nejbohatších, kterým se dávají úlevy zvané „investiční pobídky“, do daňových rájů. Tím se financování (ne jen) sociálního státu přesouvá od těch nejbohatších na střední třídu, což ji logicky poštvává proti sociálně potřebným.
Jenže, jak říká staré známé úsloví – když se dva perou, třetí se směje. Proto je třeba překonat přežilé třídní antagonizmy (pracující kontra buržoazie…), je naopak třeba spojit poctivé lidi různých „tříd“ či „stavů“ proti skutečným zlodějům, kteří těží z toho, že společnost je takto cíleně rozdělena.
Nadměrné regulace a hromady nadbytečných předpisů, generovaných jak EU, tak i jednotlivými státy, „dusí všechny“, jak menší podnikatele, tak zaměstnance, jejich hlavním efektem je, že všechno „protahují“ a zdražují, od nákladů na stavbu domku po náklady na založení třeba masážního salonu. A samozřejmě, lépe se s těmito regulacemi „poperou“ nadnárodní korporace, které si mohou dovolit najmout „profíky“, kteří tu byrokracii nějak „zmáknou“, zatímco drobný živnostník to má nesrovnatelně těžší.
Také je užitečné si povšimnout, kdo již dlouhá léta vládne Evropské unii. Je to velká „pravolevá“ koalice, kde levici zastupuje frakce Evropských socialistů a demokratů, pravici zase Evropští lidovci, třetí člen této koalice – Evropští liberálové – je příliš slabý. Kontrolní otázka – kdy byl naposledy v Evropské komisi nějaký zelený, nebo naopak třeba euroskeptický národní konzervativec? V čem se liší politici jako Jean Claude Juncker (za pravici) a Martin Schulz (za levici)?
To samo o něčem podezřelém vypovídá, že totiž „pravolevé“ dělení se stalo bezpředmětným, jde o politiky, pro něž je důležitá moc a peníze, nikoli myšlenky a zájmy jejich voličů. Navenek jedni štvou proti „příživníkům na státu“, druzí proti „zlodějským podnikatelům“, ale obě europartaje se „bratříčkují“ s nadnárodními korporacemi a zatím neudělaly nic, co by jejich mamonářství významně postihlo, ve prospěch obyčejných Evropanů. Vždyť tzv. daňové ráje existují ne jen kdesi daleko v Karibiku, ale i v samotné Evropské unii!!! Např. Lucembursko, Monako, Holandsko či Kypr!
Když zvolíme mainstreamovou (patřící k „hlavnímu proudu“) pravici, co bude dělat? Škrtat na sociálně slabých, důchodcích, učitelích…, aby ulevila střední třídě, zjm. To potřebují živnostníci a drobní podnikatelé. Ale že by si troufla více zdanit nadnárodní korporace, to ji ani nenapadne, raději zvedne DPH na potraviny a léky, přesněji řečeno, její nižší sazbu. Ani neudělá nic proto, aby posílila konkurenceschopnost drobných a středních podnikatelů proti těmto kolosům. Když zvolíme mainstreamovou levici, udělá pravý opak, více zatíží střední třídu, aby mohla zvýšit dávky pro sociálně slabé, důchody či platy státních zaměstnanců, ale zase fakticky nijak nepostihne ty skutečně „velké ryby“. V tomto se celý hlavní politický proud ve svých činech shodne. Občas se něco napíše o boji proti daňovým rájům a podobně…, ale fakticky se v tomto směru nehnulo prstem. A proč? Napadá mě jediné – protože tyto „velké ryby“ nějakým způsobem uplácejí naše „zavedené politické kádry“, jak napravo, tak nalevo.
Buď to „odskáčou“ sociálně slabí, postižení, řadoví státní zaměstnanci a chudé matky samoživitelky, nebo živnostníci a drobné firmy, za to finanční „velryby“ zůstávají nedotčeny, těm může být jedno, která strana je zrovna umoci, jen se hraje o to, aby se „nedej bože“ nedostala k moci nějaká „nesystémová“, „protestní“ či „populistická“ strana, která by jim tuhle korupční hru na slepou bábu s občany konečně rozbila „na cimpr campr“.
Takže jestli se chceme někam pohnout, zapomeňme na „třídní boj demokratickými prostředky“, ale ukažme jednou provždy záda politikům „hlavního proudu“, kteří bez ohledu na „levici“ či „pravici“ rozeštvávají obyčejné lidi, aby tak pomohli zájmům „horních pěti procent! Můžeme mít na různé věci různé pohledy, někomu je bližší hájit potřeby chudých a sociálně slabých, jinému zase potřeby těch úspěšnějších, talentovanějších, podnikajících, aby jim nebyly zbytečně házeny klacky pod nohy, někdo dává přednost maximální svobodě i za cenu rizik, jiný zase jistotám a bezpečnosti, ale zapomínáme na to hlavní, že napřed je třeba porazit moc nadnárodních korporací a jejich politických spojenců, pak teprve bude víc peněz jak na sociálně slabé, tak na to, aby se živnostníkům a drobným podnikatelům snížily daně. Do té doby budeme jen jako vyhladovělí psi, kteří se perou o kosti, které jim hodili „velcí páni“.
