Za dobrotu na žebrotu, aneb zdravý rozum kontra dobročinnost z cizího

Přístup Angely Merkelové a dalších podobně uvažujících evropských politiků ve mě vyvolává tento pocit:  

Představte si, že vyberete všechny úspory, prodáte dům, majetek, včetně nejoblíbenějších hraček svých dětí, abyste všechny své takto získané peníze mohli rozdat chudým a hladovým. Následně budete obcházet všechny své příbuzné, aby vám pomohli z nouze, že už to nezvládáte. A když vám odpoví, že jste si svou situaci zavinili vlastní nezodpovědností, začnete jim nadávat do lakomců a necitů, že vy jste se přece rozdal pro blaho trpících, a oni jsou takoví "nelidové", že místo aby vás pochválili, a ještě i své vlastní úspory rozdali, vyčetli vám nezodpovědné chování. A když ani potom neustoupí, začnete je pomlouvat u ostatních příbuzných a přátel, že dotyční jsou skrblíci, egoisté a hamižníci a že v zájmu rodinné solidarity by bylo záhodno se s nimi příliš "nebratříčkovat".
Je zvláštní, že evropské politické myšlení je takto na hony vzdálené onomu, dnes často zmiňovanému, zdravému selskému rozumu, a kdo se tohoto zdravého rozumu nechce vzdát, je cejchován jako netolerantní extremista. Snad je to tím, že vládnoucí neobětují sebe a své blaho, ale blaho těch, kterým vládnou. Proto je velmi důležité posuzovat konkrétní politiky ne jen podle toho, co říkají a jak rozhodují z titulu své funkce, ale také podle toho, jak žijí, zda jezdí v Mercedesu či ve Škodovce, kolik času věnují monologům a kolik času opravdové diskuzi s obyčejnými lidmi a kolik prostředků ze svého vlastního majetku věnovali na dobročinnost, ať už se jedná o uprchlíky, lidi trpící hladem nebo třeba různá konta pro těžce nemocné děti, jejichž léčbu nejsou ochotny plně uhradit zdravotní pojišťovny, potažmo stát. Politické zneužití ušlechtilých ideálů či apelů na morální hodnoty pro vlastní mocenské či finanční zájmy není v současnosti, a nebylo ani v historii, žádnou výjimkou, proto je dobré dát si pozor na ty, kteří, jak říká jedno staré úsloví, kážou vodu, ale pijí víno.