Ačkoli nejsem čtenářem Sputniku, Russia Today apod., velmi mě potěšil výsledek výskumu agentury PPM factum research, dle něhož víc lidí považuje ČT za manipulativnější než „proruská“ média.
Viz např:
https://www.mediaguru.cz/2017/02/media-jsou-podle-nazoru-cechu-manipulativni/
http://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/Sok-Cesi-hodnoti-Russia-Today-lepe-nez-Ceskou-televizi-A-dalsi-neskutecna-zjisteni-474452
Že nejhůř dopadly ve výzkumu televize soukromé, tomu naprosto rozumím, zjm. Z hlediska historického vývoje a logicky bulvárnějšího charakteru zpravodajství. Většina lidí ještě patrně nedocenila skutečnost, že „bulvarita“ je v některých situacích „menším zlem“, než propaganda zabalená do „seriózního hávu“, kde je důležitější to, co se zamlčí, než to, co se řekne. Do značné míry to kladu za vinu i přemrštěné regulaci soukromých TV ohledně „objektivity“ a „vyváženosti“. Toto by se mělo striktně vyžadovat po veřejnoprávních médiích, která si povinně platíme, takže z principu by měla sloužit nám všem a nikoho nezvýhodňovat ani neznevýhodňovat. Naopak u médií soukromých je přirozené, že mají „svůj vlastní úhel pohledu“, třeba v USA mají „konzervativní“ a „liberální“ TV stanice a považuji to za naprosto v pořádku. U nás se obávám, že soukromé TV působí jako sice bulvárnější, ale přece jen součást systému, nedělají dost proto, aby divákům ukázaly, že mají odvahu se euro-propagandě skutečně vzepřít, než aby bojovaly s diktátem politické korektnosti, uchýlí se ke zvířátkům a černé kronice, proto asi utrpěly tak špatný výsledek.
Naproti tomu považuji za skvělou zprávu, že veřejnost podle zmíněného průzkumu považuje Českou televizi za manipulativnější, než alternativní internetová média či sociální sítě. Je to tím, že alternativní média jsou právě proto alternativní, že informují „z jiného úhlu pohledu“, než je to mu u médií „hlavního proudu“. Je to signál, že se nejedná o „zblbnutí se do charizmatických populistů“, „buranů“ či „antipolitiků“…, ale že politicko-intelektuální, a samozřejmě i mediální „elity“ už se před veřejností natolik znemožnily svým odtržením od smýšlení většiny obyčejných lidí, že veřejnost přirozeně hledá jiné informační zdroje.
Že na internetu již z jeho podstaty také najdeme spoustu dezinformací, lží a různých nesmyslů, to je pravda, vzhledem k tomu, že internetové noviny si může založit v podstatě kdokoli, nepotřebuje k tomu žádnou licenci a může si do nich psát, co ho napadne. Na druhé straně díky téže vlastnosti internetu se tam dá nalézt mnoho pravdivých a důležitých informací, které západní mediální „elity“ přehlížejí, ať už záměrně nebo se jim už jen „nevešly do seznamu“. Každému je tak dána nesmírná svoboda samostatně posoudit a vybrat si, jakým informačním zdrojům důvěřovat bude, jakým nebude, případně je bude „brát s rezervou“, ať už jde o média jako celek, autory článků či blogů nebo osoby, které něco pošlou na Facebook, Twitter nebo jinou sociální síť. Ukázalo se, že svobodný internet může posilovat demokracii a svobodný charakter společnosti ne jen v režimech totalitních či autoritativních, ale i v zemích „západních“, označovaných za „liberální demokracie“.
Tak jen houšť a větší kapky, takových výzkumů by bylo třeba povíc, aby zpravodajcům, publicistům a reportérům mainstreamových televizních stanic konečně „docvaklo“, že když kvůli ničemu jinému, tak minimálně ze sebezáchovných důvodů je nezbytné provést „očistnou terapii“ a změnit charakter toho, jakým způsobem dnes tyto stanice (dez)informují veřejnost.
