Když jsem si sečetl "má dáti, dal", vyšlo mi, že členství v EU patrně spíš pomáhá těm ekonomicky úspěšným, za to chudé lidi dusí.
1. Zlevnily se dovolené u moře - bez toho se dá žít.
2. Zlevnily se mobily - i bez nich se dá žít.
3. V 90tých letech nebylo tolik zadlužených domácností jako v současnosti, nebylo tolik lidí v exekuci, tj. pozitivum.
4. Byly kvalitnější potraviny a byli jsme soběstačnější - pozitivum.
5. Bylo složitější pro naše vysokoškoláky, kteří studovali za naše peníze, "fouknout" do Německa, místo aby odváděli daně v zemi, která jim poskytla bezplatné vzdělání - narážím zjm. na některé české lékaře. Také pozitivum pro dřívější časy.
6. Byly volnější pracovní podmínky, zaměstnanci byli méně stresovaní, mnoho věcí, které se dnes netolerují, se v 90tých letech v práci tolerovalo, bylo více rozšířené levné podnikové stravování - pozitivum.
7. Nemohli jsme spolurozhodovat v rámci EU, ovšem nebyli jsme spolu s dalšími východními členy EU systematicky přehlasováváni a nemuseli jsme se řídit tolika nesmyslnými směrnicemi, které zdražují životní náklady, dusí drobné podnikatele a nahrávají nadnárodním korporacím, jež si mohou dovolit zaplatit lidi, kteří "v tom umí chodit" - pozitivum pro dřívější časy.
8. Nedostávali jsme eurodotace, ovšem i bez nich se chudým lidem žilo lépe, neboť byly levnější nájmy a levnější energie - opět plus pro nečlenství.
9. Byl drahý a pomalý internet, ale nikdo staré lidi nenutil, aby "vypustili" složenky či výpisy a začali pracovat s internetem, kterému velmi často příliš nerozumí, a kde jsou tudíž "ideálními adepty" na to stát se obětmi různých podvodníků.
10. Vyplatilo se spořit, což vedlo lidi k větší zodpovědnosti, dnes jsou lidi tlačeni k žití na dluh a k žití "ze dne na den", aby se "peníze točily", a fiktivně tak rostl HDP, což vede lidi k nezodpovědnosti, sobectví a k postojům - chci všechno hned, ať si užiju, "škudlení patří do starého železa" - jednoznačné pozitivum pro 90tá léta.
Dříve jsem věřil, že jde o tzv "dětské nemoci" přeměny socialistické ekonomiky v ekonomiku tržní, ovšem po více jak čtvrt století od r. 1989 již tomu nevěřím, dospěl jsem k přesvědčení, že jsme byli krutě obelháni.
