Známé přísloví říká – když se dva perou, třetí se směje. Jistě si také mnoho lidí ze školy pamatuje tu pověst o knížeti Svatoplukovi a jeho třech synech.
A komu jde skutečně o blaho této země, o obranu naší kultury, suverenity, způsobu života a bezpečnosti ne jen nás, ale i našich dětí, tak by měl s ostatními podobně smýšlejícími táhnout za jeden provaz, byť má v určitých detailech odlišný názor nebo by určitý problém řešil poněkud odlišně než ten druhý.
Ale pokud někdo vystupuje stylem – já, já, jenom já jsem ten „opravdický spasitel národa“ a ti ostatní jsou podvodníci, zrádci a lháři, tak takovému člověku nejde o vlastní národ ani omylem, ale jen o sebe, ať už o zviditelnění se, pomstu či mocenský resp. Finanční prospěch. Tohle je potřeba si uvědomit.
Jestliže si někdo hraje na vlastence, ale jiné vlastence špiní, nahrává antivlastencům, tedy multikulturalistům, kosmopolitům, „vítačům“…, lhostejno, jak je pojmenujete…, a tudíž takový člověk je fakticky vlastizrádce.
Proto si naopak vážím těch jednotlivců, kteří se snaží spolupracovat s lidmi různých politických „barev“, angažovanými vlastenci – nestraníky, prostě s každým člověkem, který to s obranou naší národní svébytnosti myslí poctivě. To jsou skuteční vlastenci – blaho národa musí pro nás být nadřazeno osobnímu prospěchu.
Skutečného vlastence od pseudovlastence poznáte tak, že pravý vlastenec je připraven za národ hodně obětovat, kdežto pseudovlastenec jen řeční, dokud z toho má prospěch, ovšem když se situace změní, tak je schopen otočit o sto osmdesát stupňů.
Takže, vy všichni, kterým záleží na osudu vlastního národa, moc vás prosím, vemte rozum do hrsti a snažte se oddělit zrno od plev!
