Těm, co se bojí „hnědnutí“ společnosti

Začnu srovnáním mezi současností a pomnichovskou tzv. 2. republikou a protektorátem. Tehdy to „hnědnutí" probíhalo převážně zhora, kvůli strachu z nacistického Německa.

Lidé kolaborovali buď ze strachu nebo z touhy se obohatit, zviditelnit či získat moc a jiné výhody. Pokud někde řekněme umělci hajlovali nebo vyhazovali své židovské kolegy, opět to bylo povětšinou z podobných důvodů, nikoli proto, že by sympatizovali s nacizmem nebo své židovské kolegy nenáviděli kvůli jejich židovství. Těm statečným hrozily tvrdé postihy, včetně koncentráku či kulky do hlavy.

Naproti tomu dnes je situace naprosto, ale naprosto opačná. Vládnoucí elity prosazují opačný extrém, multikulturalizmus, postihy nehrozí příznivcům vítání uprchlíků ani kritikům tzv. „xenofobů“, ba naopak, postihy hrozí odpůrcům masové migrace, kritikům islámu, vlastencům, nacionalistům či společenským/morálním konzervativcům. A právě tento opačný výkyv způsobuje zvýšenou příchylnost velké části veřejnosti k národovectví, což ovšem není žádný neonacizmus.

Dnešním „bojovníkům proti nenávisti“ a „za obranu lidských práv“ naprosto nehrozí žádný koncentrák, ani „obyčejný“ kriminál, ani riziko, že přijdou z politických důvodů o práci, což je důkazem, že svoboda a demokracie, jak ji oni vidí, u nás zdaleka není ohrožena. Naopak ohroženi se mohou cítit lidé jako Klára Samková, Martin Konvička, Miloš Zbránek, Tomáš Ortel a další z této „kategorie“, byť nechci paušalizovat a házet všechny do stejné „škatulky“ jako naši „hlasatelé dobra“…, A ohrožena se cítí většinová společnost, která cítí, že již opět nemůže říkat, co si myslí.

Štvanice proti Pavlíně Nytrové kvůli jejímu názoru na homosexuály, nápady Roberta Pelikána typu kriminalizace hanobení třídy, životního stylu či sexuálních menšin vedou k naštvanosti mnoha lidí na homosexuály, tedy nikoli jejich sexuální orientace ani nenávist majority k této menšině, ale kvůli dalším „náhubkům“ a zostřování tzv. politické korektnosti.

Nátlak na Kláru Samkovou kvůli jejímu srovnání islámu s nacizmem, na soudce Miloše Zbránka kvůli jeho satirickým článkům na migrační téma, výhrůžky Martinu Konvičkovi z vedení univerzity, že přijde o místo, pokud nepřestane… a neschopnost západoevropských "elit" již předem definovat pevné a konkrétní hranice pro muslimy, co z jejich zvyků a tradic je pro nás tolerovatelné a co už ne, u nichž by lidé mohli věřit, že je politici, soudci a obecně státní moc bude striktně dodržovat a ne z nich ustupovat, vede k protitlaku na zákaz nošení muslimských šátků (hidžábů) či na úplný zákaz islámu, který není ani v Rusku nebo v Číně. Jenže tam, narozdíl od EU, nedávají prostor radikálním islamistům svobodně kázat nenávist s nadějí, že i když se dostanou před soud, na 90 procent budou osvobozeni.

Jenže naši „humanističtí bojovníci“ si zatvrzele odmítají sundat ideologické klapky z očí a vyndat špunty z uší, stále zpívají ohranou písničku o „fašizaci“, „nárůstu xenofobie“, a stále dokola…, místo aby konečně zapojili šedou kůru mozkovou a uvědomili si, že jejich ideologie je prostě a jednoduše za demokratických poměrů neuskutečnitelná, a tudíž by sami museli zavést nějakou formu autoritářství či totality, aby ji mohli aspoň „jakoby“ a přes nesouhlas drtivé většiny vlastních občanů uvést ve skutek. Tito lidé by si měli nastudovat něco o příčinách nástupu nacizmu v Německu, že trvalo zhruba 14 let od konce 1. světové války, než Hitler uchvátil moc, jaké zbídačení a ponížení Němců, a z toho vzešlá naštvanost a bezvýchodnost k tomu vedla, že po 2. světové válce se vítězové ze svých chyb poučili a snažili se Němcům zajistit v demokracii důstojný život (viz Marshallův plán), aby nebyli opět frustrovaní natolik, že si demokraticky zvolí nového „Führera“, a měli by si to dát do souvislosti s dnešní frustrací mnoha evropských národů i národa amerického (Američan, bez ohledu na národnost svých přistěhovavších se předků…), viz výsledek prezidentské volby v USA.

Také mám strach z fašizace, ale z fašizace, která nastane kvůli totální naštvanosti a bezvýchodnosti obyčejných lidí, když je tak zvaní intelektuálové, tak zvané elity a tak zvaní bojovníci za principy liberální demokracie nepřestanou urážet, válcovat, kádrovat, nálepkovat a perzekvovat různými bojkoty a tlaky na jejich vyhazovy z práce, nebo úplně nejhůř – na multikulturní vymývání mozků jejich dětí ve školách. Pokud někdo odmítá rozdělování společnosti, tak by měl jít sám příkladem, nikoli se řídit heslem – když může krást a mluvit sprostě Pepíček, tak proč ne já. Bohužel mnoho z těchto "mravokárců" se přesně takhle chová, zvyšují svou nenávist, agresivitu a vulgaritu k lidem s odlišným názorem, místo aby se skutečně snažili rozdělenou společnost usmířit. A právě tohle vede k možnému nástupu nějaké formy autokracie či totality, ať už se označuje jakkoli.