Proč nedůvěřuji panu Šlachtovi a spol., aneb euroaktivistická justice v praxi

Začínám se obávat, že v kauze kolem reorganizace policie jde o to, že lidé typu Šlachta, Bradáčová a spol., nejsou nestranní, ale jsou napojeni na řekněme euroaktivistické/merkelistické politické kruhy…

a že hysterie kolem ohrožení boje s korupcí je jen mediální hra, která má zamlžit pravděpodobnou snahu tento „boj s korupcí“ mocensky využít k vydírání těch politiků, kteří jsou v opozici vůči tomuto euroaktivistickému názorovému proudu. Andrej Babiš se tu dle mého mínění definitivně „odkopal“ v tom smyslu, že přes jeho všemožné řečnické veletoče je více na straně toho křídla ANO, které reprezentuje Pelikán, Zlatuška a spol., a že ty své spolustraníky, kteří jsou názorově blízcí většině našich občanů, jen mediálně využívá k tomu, aby před značnou částí svých voličů zakryl své skutečné úmysly – jít se současným euro-establishmentem, reprezentovaným Junckerem a Merkelovou, protože právě tam vidí největší šanci pro svůj zemědělský byznys.

Přiznávám, pustil jsem se na tenký led dohadů a spekulací, ale ostatně jako nezasvěcený „kmán“ se mohu jen dohadovat, co za tím vším stojí, pokud nechci slepě věřit všemu, co mi předloží ti, kteří hlásají, že jediná správná cesta je držet se „velkého německého bratra“, a kdo má jiný názor, je „populista“, „euroskeptik“, „korupčník“, „xenofob“, „Putinův agent“ a tak podobně.

Mám vážné obavy, že pokud se od reorganizace policie ustoupí, může to vést k ohromnému posílení mocenských pozic těch, kteří „kopou“ za bezmeznou loajalitu zájmům „tvrdého evropského jádra“, tedy Německa, nadnárodních korporací, migračního byznysu, atd., atd., a prostřednictvím „boje s korupcí“, vyvolávání falešných obvinění a podobných mocenských metod se budou snažit „odstavit“ nepohodlné politiky, kteří se těmto zájmům vzepřou.

Všichni víme, že v politice platí tzv. presumpce viny, tj., vyvolá se falešná „kauza“, zinscenuje se „policejní show“, rozjede se mediální kampaň za odstoupení nepohodlného politika, ten je posléze „odstaven“, ať už rezignuje sám nebo je odvolán, za několik let se možná ukáže, že celé jeho obvinění byl jeden velký nesmysl, ale to už jsou dávno u vesla jiní a dotyčný politik má po kariéře. To je odvrácená stránka protikorupční hysterie.

Je proto dobré si vyhodnotit, kdo za koho „kope“, důsledně odlišovat, co kdo říká a co skutečně dělá a udělat si vlastní názor na to, zda je důvěryhodná protikorupční rétorika od těch, kteří prosazují cenzuru internetu prostřednictvím úředníků nějakého ministerstva, kteří vyhrožují lidem s odlišnými názory (např. kritikům islámu) vězením a kteří se snaží do trestního zákona „vpašovat“ nové trestné činy typu „hanobení životního stylu“.

Také je dobré mít na paměti, že se schválil „nějaký“ služební zákon, a pokud se neohlídá, aby policii, státní zastupitelství a soudy neovládli lidé s „aktivistickými“ sklony, kteří nebudou nestranní ve smyslu principu – padni, komu padni –, kteří budou ignorovat kupř. místní příslušnost případu ke konkrétnímu soudu, ale budou si sami určovat, který soud ve kterém kraji se „nejlépe hodí“…, stejně tak budou účelově vybírat policejní útvar, který se „nejlépe hodí“…, přičemž nebudou jasně odlišovat, co spadá do kompetence boje proti korupci (protikorupční jednotka( a co do potírání organizovaného zločinu (ÚOOZ)…, tak se nám lehce může stát, že nám tu pod vlajkou boje s korupcí „vyroste“ „nezávislá“, nevolená a prakticky neodvolatelná justiční mafie, která bude jako na běžícím pásu „vyrábět“ korupční kauzy za účelem odstranění těch politiků, kteří nebudou „skákat“, jak eurounijní věrchuška propojená s finančními oligarchy „píská“.

A to bude jeden z posledních „hřebíčků do rakve“ demokracii v naší zemi…, volby sice i nadále zůstanou formálně demokratické, ale vliv občanů na rozhodování se drasticky sníží.