Proč nechci euro

Není to ani tak proto, že nějak emocionálně lpím na koruně, již jsme zdědili po Rakousku-Uhersku. Mé důvody jsou ryze praktické, ať v ekonomické nebo politické rovině.

Hlavní ekonomický důvod je velmi jednoduchý. Euro, jako veskrze politický projekt, nerespektuje ekonomický princip tzv. optimálního měnového prostoru. Velmi názorně to ukazují nepříznivé dopady přijetí eura na jihoevropské země, ne jen Řecko, ale také třeba Itálii, která dlouho své nedostatky kompenzovala devalvací liry, ale po přijetí eura o tuto možnost přišla a nyní se potýká s většími a většími problémy. V neposlední řadě stojí za povšimnutí i reálná možnost, že Evropská centrální banka v případě nějaké další krize vzhledem k už tak nízkým úrokovým sazbám přistoupí na jejich snížení do mínusových hodnot. Nízké úrokové sazby se snaží donutit lidi, aby víc utráceli a míň spořili, čímž se má údajně „nakopnout“ ekonomika. Jenže… když již úspory dojdou a utrácet není z čeho…, tak to spíš podporuje zadlužování domácností.

A my jsme v rámci EU poměrně chudá země, takže „roztáčení“ ekonomiky tlačením lidí k utrácení tady nebude fungovat, jako by snad mohlo třeba v bohatém Německu. Ostatně nefungovalo by to ani ve zmíněných jižních zemích, když např. ve Španělsku je 50ti-procentní nezaměstnanost mladých, o Řecku ani nemluvě. Oprávněné obavy, že jako člen eurozóny bychom museli co by chudá země přispívat na právě tyto výrazně zadlužené země „jižního křídla“ EU, netřeba ani zmiňovat, jsou dostatečně známy.

A jako poslední ekonomické důvody bych zmínil podhodnocený kurz koruny vůči euru. Postupné posilování koruny by mohlo pomoci zvýšit naše reálné příjmy v přepočtu na eura a vzhledem k jednotnému evropskému trhu by mohlo některé zboží zlevnit, nebo by se aspoň přibrzdilo jeho zdražování. Takže, viděno z čistě ekonomického hlediska, jestliže přijmout euro, tak až tehdy, bude-li nějak rozumně vyřešena krize současné eurozóny (severní a jižní „křídlo“…) a až se mnohem víc ekonomicky přiblížíme vyspělým západoevropským zemím.

Jenomže pak jsou tu ještě závažné důvody politické, proč euro nepřijímat, nebo s tím alespoň příliš nespěchat. Jednak z eurozóny nelze vystoupit, resp. Jedinou možností je vystoupit rovnou z Evropské unie se vším všudy, a v takovýchto případech je záhodno se řídit heslem – třikrát měř, jednou řež. A druhým velmi závažným důvodem jsou plány některých zemí na vytvoření společných orgánů eurozóny, tzv „tvrdého jádra“ EU, což by nebyl jen společný ministr financí, což by ještě dávalo docela smysl, ale třeba i parlament eurozóny, jehož pravomoci by se zdaleka nemusely týkat jen čistě finančních a ekonomických záležitostí, ale hrozí, že by třeba mohl rozhodovat o záležitostech typu jednotného azylového systému „tvrdého jádra“, který by se velmi pravděpodobně odvozoval od k ilegálním imigrantům velmi benevolentního německého modelu.

Proto bude záhodno zatím vyčkat, kam se bude současná rozháraná Evropská unie ubírat, jestli najde schopnost se vůbec nějak rozumně reformovat, nebo toho schopna nebude a místo toho bude docházet k dalším odchodům členských zemí z této organizace po britském vzoru. Možná budeme realitou dohnáni k tomu, že se rozhodneme z důvodu kulturní sebezáchovy právě k odchodu z EU i my.

P.S. Před chvílí jsem narazil na výborný článek na téma (ne)přijetí eura, velmi doporučuji!

„Proboha, nelezme do eurozóny!“ Ekonomka Švihlíková nabízí úplně jiný pohled na Řecko a odhaluje, jak skutečně funguje EU „bez těch všech vlaječek“