Když se smíchá káva s čajem, není to už k pití – zpívá se v jedné písničce. Káva je káva, čaj je čaj, oba nápoje jsou „rovnocenné“, ale jejich smíchání znehodnotí oba.
Proto multikulturalizmus většinou dopadá buď tak, že si každá kultura hlídá, aby zůstala sama sebou (proto radikalizace části potomků muslimských přistěhovalců, a zároveň rostoucí strach většinové společnosti z migrace…), nebo se různé kultury začnou míchat a prolínat, vzájemně od sebe přebírat různé prvky, čímž ve výsledku vznikne jakási „univerzální béžová omáčka“, tj. společnost, která už téměř žádné vlastní tradice mít nebude, kde všechno bude relativní, protože eklekticky posbírané odtud či odjinud…, takže začne postrádat smysl za takovouto odcizenou pseudospolečnost a pseudokulturu bojovat s rizikem ztráty života, protože vazby jednotlivce vůči na konzumu a materializmu založené morálně-relativistické pseudospolečnosti budou velmi slabé…, jak také jinak.
Stačí uvést příklady z naší země: dřív měly různé regiony různé „subkultury“, dokonce i dialekty v různých od sebe ne příliš vzdálených vesnicích se mírně lišily. A úplně jiný byl např. brněnský hantec, mluva pražské periferie nebo různá nářečí Moravského Slovácka. Přes tyto rozdíly, které naši kulturu tehdy velmi obohacovaly, se drtivá většina našinců, ať byli Pražáci, Moravští Slováci nebo třeba Opaváci… identifikovala s českým národem, bylo více ochoty angažovat se pro vlast, mnoho rodičů z různých koutů země posílalo děti do Sokola, lidé měli větší úctu např. k oněm tak často propíraným státním symbolům…, ale co dnes?
Dnes globalizace likviduje místní nářečí, lokální zvyky, soudržnost komunit, protože nutí lidi se mnohem více stěhovat za prací a přetrhávat své kořeny, místo tradičního 1. Máje se slaví dovezený sv. Valentýn, asi jako před pár dekádami měl Ježíška nahradit z opačných směrů importovaný děda mráz…, většina hudby, kterou uslyšíte v rádiích, je zpívána v cizím jazyce (Slovenštinu za cizí jazyk nepovažuji…), kostely se vyprazdňují, naopak svatyně jiných náboženství se plní víc a víc…, ale jaký je výsledek? Mají se snad proto lidé, ať už jakéhokoli etnického původu, kultury či náboženství, skutečně raději?
Obávám se, že ne. Zhora řízené a cílené míchání kultur proti vůli většiny lidí jen podněcuje vzájemné antipatie na obou stranách. Tedy žádný „neonacizmus“, jak se nám tu někteří snaží propagandisticky nalhat, ale pud sebezáchovy, strach z „rozpuštění se jako kostky cukru“…, který je přítomen téměř u všech kultur. Strach, že tu nakonec převládne jakási „hamburgerová“ konzumní pseudokultura, v níž se rozpustí všechny původní kultury a tradice, ať už domorodé nebo importované, rozpustí se v ní tradice křesťanské, židovské, muslimské, romské, ukrajinské či vietnamské…, zůstane jen zotročená masa konzumentů, jejichž jedinou „kulturou“ je heslo – urvi, co můžeš.
Plně chápu lidi v zemích s jinou než západní kulturou, že nás (západ) nemají příliš v oblibě. Protože co jsme po staletí dělali? Vnucovali jsme jim svou kulturu, své „nadřazené“ zvyky, ale totéž dělají i současní vládcové, jen se „vývoz“ křesťanství a usedlého způsobu života změnil na „vývoz“ demokracie a lidských práv, bez ohledu na to, co si přeje/nepřeje většina obyvatel takto zasažené země. Protože nechci přijít o své tradice, plně chápu příslušníky jiných tradic, ať jsou to Arabové, Indové, Číňané nebo kdokoli jiný, jejich odmítání západní „hamburgerové“ a morálně-relativistické pseudokultury. A v takto jim vnucených západních filmech spousty chudých lidí ze 3. Světa vidí, jak blahobytně se mají lidi na západě, a to navíc filmy v tomto ohledu ještě dost přehánějí a nadsazují, není tudíž divu, že si někteří lidé řeknou – tak ti „zápaďáci“ nás kolonizují, ničí nám naše tradice, stále nás poučují o lidských právech…, ale o bohatství se s námi podělit nechtějí, vnucují nám nevýhodné mezinárodní smlouvy (zjm. O volném obchodu…), které z nás dělají podřadné ekonomické kolonie, tak proč to nezkusit, nepřestěhovat se třeba do Británie, USA či Německa? Ať nám západ vynahradí to, co nám bere.
Jenže správnou reakcí by bylo konečně dostat rozum a přijmout heslo – moje země, moje pravidla –, a zároveň také – vaše země, vaše pravidla. Zkrátka respektujme se, bavme se spolu, navštěvujme se, ale nevnucujme si navzájem zvyklosti a pravidla toho druhého. Chceš žít v Česku, žij podle českých pravidel a „nevyřvávej si něco extra“, chceš žít v Egyptě, Indii, Mexiku nebo v Saudské Arábii, tak se přizpůsob jejich zvykům, dodržuj jejich pravidla a nemudruj, že „máš svá práva“ pít alkohol na veřejnosti, jíst vepřové (nebo hovězí…) nebo uzavřít registrované partnerství s osobou stejného pohlaví.
Jen takto se dá zabránit další polarizaci mnoha společností, zdaleka ne jen těch „západních“…, a posilovat hodnoty, jako jsou tolerance, respekt a demokracie, k níž neodmyslitelně patří respekt k názoru občanů.
Jestli se západní vládcové nepoučí a dál budou světu vnucovat své multikulturně-neomarxistické představy, tak se bojím, že tím zaviní konec éry svobody a demokracie, ale nastoupí chaos, neúcta k zákonům a předpisům, které jsou i pro vysoké evropské politiky často jen cárem papíru, viz třeba Dublinské dohody…, a z chaosu většinou nakonec vzejde nějaký ten „velký bratr“, který „konečně nastolí pořádek“, ať už si pod slovem „pořádek“ představuje cokoliv.
