Proč antibabišovská komedie nefunguje

Dnes jsem se dočtl, kterak „šumanovci“ vypustili další nahrávku, tentokrát o Babišově kritice Havla a „pravdolásky“. Nic lepšího si Babiš a jeho hnutí ani nemůže přát.

Již nadpis je dostatečně vypovídající:

Andrej Babiš: Ať jde pravda a láska do ***. Václava Havla chtěl velký kápo v Moskvě

Přesně v duchu naprosto pomýleného hesla „kavárny“, ne jen té pražské…, že „musíme Babišovi strhnout proevropskou masku“. Na jedné straně říkají, že Babiš ztratil původní voliče řekněme TOP 09, a naopak k němu přebíhá část voličů ČSSD či KSČM, tedy z povahy věci lidé kritičtí k hodnotám, které reprezentují skalní příznivci Václava Havla, „evropských hodnot“, a tak dále…, na druhé straně chtějí Babišovi strhávat „proevropskou masku“, což je přesně to, co potřebuje, protože pochopil, že havlovské hodnoty už dneska „netáhnou“, že žádný „konec dějin“ nenastal, ba naopak, že dějiny současnosti ukázaly odvrácenou stranu těchto hodnot, stačí zmínit rozvrácenou severní Afriku a blízký východ v důsledku různých „humanitárních bombardování“, v čehož důsledku posílil islámský fundamentalizmus a terorizmus.

Vždyť o čem jiném vypovídá drtivý pokles volebních preferencí u ČSSD? Že mezi běžnými lidmi popularita havlizmu a euronadšenectví silně utrpěla. A právě onen výrazně veřejně ventilovaný příklon k havlizmu a Bruselu od části sociálních demokratů vehnal spíše eurokritické levicové voliče do náruče Babiše či jiných politických subjektů, ať už eurokritických opravdu, nebo jen navenek. Babišovi stačilo tohle sledovat a své veřejné vystupování tomu přizpůsobit. Pochopil, že koketování s žižkovskými „klinikáři“ či s pozváním Sorosovy univerzity do Prahy mu body nepřinese, protože euronadšenci už ho volit nebudou, pochopil, že naopak potřebuje působit jako obhájce českých národních zájmů, ovšem umírněnější než třeba Tomio Okamura, aby získal „lidový mainstream“, který je sice naštvaný na Brusel, bojí se masové imigrace, ale ještě se dostatečně nezradikalizoval, aby v nějaké velké míře podporoval silně národovecké politické subjekty. Zkrátka, nejsme ani jako Němci, ale (zatím) ani jako třeba Maďaři, jsme tak někde mezi.

Jenže právě proto, že antibabiš vychází většinou ze silně probruselských kruhů, ať už na levici či na pravici…, nemůže fungovat, neboť tito lidé nedokážou překročit vlastní stín a jít na věc „z opačného konce“. Nejsou ochotni mu připomínat koketování s žižkovskými squattery, kteří si dělají z právního státu, soudů a policie „dobrý den“, protože skrytě s těmito squattery často sympatizují, ačkoli se stále ohánějí tím, že „pravidla se musí dodržovat“. Stejně tak zcestná byla kampaň ohledně „Babišovy řepky“, protože proevropští „antibabišovci“ už jaksi zapomněli, že až dosud jim řepka nevadila. Vždyť ji dotuje Brusel, a „musíme jako správní ekologové a Evropané podporovat obnovitelné zdroje včetně biopaliva jménem řepka olejka“.

Kdyby „antibabišovci“ svůj stín překročit dokázali, mohli by třeba hlásat, a s tím osobně naprosto souhlasím, že žádný opravdický český ani slovenský patriot (když už se naráží na Babišův slovenský původ), by se nenechal „koupit Bruselem“, nepěstoval by Unií silně dotovanou řepku, ale místo toho by více podporoval potravinovou soběstačnost, nebo by pěstoval třeba chmel, když jsme ten „národ pivařů“. Ale oni si místo toho hrají divadýlko ve stylu – za řepku může jen a pouze „zlý Babiš“, ale Brusel je „naprosto bez viny“. Neslyšel jsem od nich třeba to, že kdyby Brusel více dotoval dejme tomu chrpu než řepku, tak bychom dneska „viděli modře“ místo „žlutě“.

Takže, dámy a pánové, přeji příjemnou podívanou dalšího dílu komedie pod názvem Antibabiš a la kavárna.