Připomínky k novému návrhu Čssd na daňovou reformu - část 1

Vážení přátelé, chtěl bych na tomto místě uvést několik připomínek k navrženému programovému dokumentu Čssd o daňové reformě, který je veřejně dostupný na stránce této strany. Své připomínky jsem shrnul do několika bodů:

1. Živnostníci (osvč a malé firmy typu s.r.o) O osvč se v dokumentu píše jen tolik, že v současnosti platí výrazně nižší daně a paušál na soc. a zdrav. pojištění než zaměstnanci a že by se jim tyto odvody měly zvýšit, i když vzhledem k jejich těžšímu postavení v poměru k zaměstnancům by se nejednalo o srovnání, ale jen přiblížení výší těchto odvodů. V zásadě s tímto návrhem lze souhlasit, ale výlučně za podmínky, že se tento akt vykompenzuje zmírněním problémů, které mnoho živnostníků silně znevýhodňuje jak oproti zaměstnancům, tak vůči velkým, zejména nadnárodním firmám. Jedním z příkladů jsou tradiční malé obchůdky, zejména s potravinami, ale i s dalším rozličným zbožím, jež jsou nemilosrdně drceny invazí velkých nadnárodních obchodních řetězců. Za vlády koalice Čssd, Unie svobody a Lidovců největší vládní strana těmto živnostem ještě přitížila prosazením zákona o registračních pokladnách s fiskální pamětí, jejichž pořízení způsobilo majitelům malých obchůdků netriviální finanční náklady. Tento zákon byl sice ještě před nabytím právní účinnosti zrušen, ale až po volbách roku 2006 pod drtivým tlakem posílených pravicových stran. Za tento zákon se Čssd, jejímž jsem členem, nikdy otevřeně neomluvila. Vyzývám tímto ekonomické a daňové odborníky Čssd, aby zvážili všechny možnosti, jak lze malým obchůdkům, které jsou zvláště na vesnicích a maloměstech, kde nefunguje kvalitní hromadná doprava, velmi důležité, zejména pro seniory a zdravotně postižené, jejichž pohyblivost je ve srovnání se zdravou populací omezena a jsou nuceni, pokud poblíž jejich bydliště nějaký obchod existuje, nakupovat potraviny a další základní životní potřeby za neúměrně vysoké ceny, opačný případ raději nechci ani domýšlet. Za tyto vysoké ceny ovšem nenese vinu chamtivost obchodníků, ale jejich silná konkurenční nevýhoda vůči nadnárodním řetězcům, jež si mohou často hrubým nátlakem na dodavatele vinutit neúměrně nízké výkupní ceny a též provozní náklady jsou v poměru k jejich vysokému obchodnímu obratu výrazně nižší, než u malých obchodů. Další znevýhodněnou skupinou jsou někteří pracovníci, např. v oblasti stavebnictví, již jsou pro neochotu firem je přijmout do zaměstnaneckého poměru, nuceni pracovat jako osvč, tak zvaně na dohodu. Politici tento způsob najímání pracovníků hanlivě označují jako schwarz-systém, a místo aby těmto lidem pomohli, vyvolávají často fámy, že většina těchto pracovníků tohoto "schwarz-systému" zneužívá, aby mohli platit nižší daně a soc. pojištění než skuteční zaměstnanci. Můj blízký rodinný příslušník, mimochodem vždy se hlásil k levici, je nucen takto pracovat a jeho zkušenosti jsou přesně opačné. Často si stěžuje, že musí daleko tvrději pracovat než zaměstnanci, často s nimi pracuje na společné zakázce, a navíc, zaměstnanci mají téměř jistou mzdu v čas, ale jemu chodí peníze s několikatýdenním zpožděním a často ani ne tolik, kolik bylo původně smluveno. Domnívám se, že dosavadní přezíravý postoj mé strany k těmto lidem jen pomáhá Ods a Top 09 přetahovat živnostníky na svou stranu. Nejsem ekonom ani odborník na problematiku zaměstnanosti, mým oborem je informatika, ale jako občan si myslím, že by tito lidé neměli být zatěžováni vyššími daněmi, ale spíše by jim měl stát v jejich tíživé situaci pomáhat. Třetí a poslední oblast, kterou bych v tomto textu rád zmínil jsou činnosti, které podléhají často až nesmyslně svazujícím a arogantním regulacím ze strany úřadů. Jistě mnoho z vás slyšelo o nevidomých masérech, kteří se často těší dobré pověsti. Sám jsem nevidomý a masérský kurz jsem absolvoval, ale tuto činnost nemohu vykonávat, neboť nemám peníze na pronájem příslušně vybavených prostor splňujících nehorázně tvrdé a často neúčelné hygienické regulace. Přitom by z praktického hlediska nic nebránilo tomu, vyčlenit jednu místnost svého bytu, pořídit si masérské lůžko a živnostenský list a začít pracovat. Jenže jedno z nesmyslných nařízení, které mnoho hygieniků na úřadech požaduje, jsou oddělené toalety pro pracovníky a klienty, i když toto údajně žádný zákon ani vyhláška nenařizuje. Podobně si mi jedna živnostnice v kosmetické branži stěžovala, že ji úřady popotahují za to, že do své pracovny nemá bezbariérový přístup. Sám jsem postižený, i když ne tělesně, ale chápu potřeby těchto lidí na bezbariérový přístup kamkoliv. Na druhou stranu ani většina úřadů a poboček České pošty bezbariérový přístup nemá ani v náznaku. Jak si tedy mohou dovolit požadovat bezbariérový přístup u malých živnostníků, bez daňových úlev a bez dotací na příslušné stavební úpravy? Dle mého názoru se jedná o do nebe volající pokrytectví a Čssd se těmito problémy nikdy nezabývala. Zabývá se pouze výší důchodů, dph, regulačními poplatky a občas korupcí, ale bez ohledu na to, že předčasné volby jsou velmi málo pravděpodobné a má tedy dosti času se zabývat i těmito "druhořadými" problémy, má velmi na spěch, aby již snad do konce tohoto roku předložila konečnou verzi reformovaného programu. Dalšími otázkami, týkajícími se daňové progrese a tzv. zaměstnaneckých výhod, se budu zabývat v dalším článku. Na závěr bych chtěl zdůraznit, že svými často kritickými názory ani vnejmenším nechci svou stranu poškodit, to mají v popisu práce zejména konkurenční pravicové strany a dle volebních výsledků z let 2006 a 2010 se jim to daří čím dál víc. Mým záměrem je naopak vyburcovat kompetentní představitele Čssd, aby se těmito problémy začali upřímně zabývat a program strany reformovali doopravdy, ne jen kosmeticky. Jestli totiž k zásadní reformě nedojde do konce tohoto volebního období, pravice možná bude slavit další úspěchy a toho bych se upřímně nechtěl dožít.