Plně chápu Brity, ohledně imigrace i zemědělství!

Plně Chápu Brity, kterým vadí levná pracovní síla z Polska či Česka. Evropští oligarchové chtějí migrací levnější pracovní síly na západ rozložit sociální stát a sociální smír

Chtějí si nahrabat, a ještě to maskovat rozšiřováním svobod občanů. Volný pohyb je „super nápad“ mezi ekonomicky srovnatelnými zeměmi, kde ta migrace je obousměrná, stejně jako volný trh a jednotná měna. Ale z politicko-ideologických důvodů toto zavádět mezi tak rozdílnými zeměmi jako Británie a třeba Rumunsko, to nefunguje…, ukázalo se, že řečičky o ekonomickém přibližování východní Evropy té západní pomocí unifikace a integrace nefungují, stejně jako integrace mnoha přišedších z některých velmi odlišných kulturních okruhů…, proto je třeba hledat alternativu. Připomínám naši „slavnou“ akci nespokojených lékařů – „děkujeme, odcházíme“ –, která ilustruje „krásy“" volného pohybu práce a „odlivu mozků“…, „super přínos“ pro Českou republiku.

Vždyť podobné je to s masovou imigrací z blízkého východu. Pravda, podstatný rozdíl je, že středoevropan se v Británii díky své kulturně-civilizační příbuznosti a ochotě se plně začlenit dokáže mnohem lépe a rychleji integrovat do britské či německé společnosti, stejně jako to dokázalo mnoho našich předků v Rakousku, Německu, Británii či ve Spojených státech a stejně jako to u nás dokazují přistěhovalci z Ukrajiny či Vietnamu, z jejichž začleněním prakticky žádné problémy nejsou. Ale problém snižování ceny práce je univerzální – každá masová migrace směrem z chudších zemí do zemí bohatších toto způsobuje. Já jsem příznivcem skutečné pomoci oněm chudším zemím, ať si pod tím představím Česko či Polsko, nebo třeba Mexiko či Egypt – investovat do chudších zemí, pomáhat jim zlepšovat konkurenceschopnost, soběstačnost a technologické inovace, nikoli podporovat vystěhovávání chudých oblastí do oblastí bohatých – včetně přesunů vnitrostátních, příkladem mohou být masivní přesuny z bývalého Východního Německa do západních německých spolkových zemí.

Buď se západ „rozhoupá“ ke skutečnému „Marshallovu plánu“ pro východ, místo nátlaku Junckerů a podobných sociálních inženýrů „Neue Europe“ – všichni rychle a povinně euro a uprchlické kvóty…, nebo se EU do deseti let scvrkne na nějaké minijádro, pokud se nerozpadne i to, neboť integrační fanatizmus už ničí i zakladatelské země, např. Itálii. A to mluvím stále jen o vztazích národních států vůči Evropské unii.

Jenže podobný problém je i uvnitř některých zemí. Separatizmus v Katalánsku, v části severní Itálie, belgické hádanice mezi Vlámy a Valony…, ovšem drtivá většina z toho je také ekonomicky podmíněna. Jedni mají pocit, že doplácí na ty druhé, a to proto, že se v chudších regionech dostatečně nerozvinula ekonomika, která by je postavila na vlastní nohy, místo toho se v duchu globál-ekonomiky a ideologie volného obchodu a pohybu spoléhalo na to, že jedni budou dotovat druhé, ale ve stylu dotací k „prožrání“, místo aby ony dotace šly na ono „postavení těch slabších na vlastní nohy“.

Bohaté země musejí skutečně pomáhat těm chudším, nikoli směrnicemi, poručníkováním, „ochranářskými“ regulacemi a předpisy, které např. enormně prodražují stavbu rodinného domku…, a dotacemi na čapí hnízda, ale dotacemi na bydlení v sociálně vyloučených lokalitách, dotacemi pro začínající živnostníky v perspektivních odvětvích, dotacemi na vědu, výzkum a inovace, nikoli na řepku a podobné nesmysly. Volný trh mezi ekonomicky velmi odlišnými zeměmi je asociální, zvyšuje nerovnost a společenské napětí, nahrává nejbohatším a rozevírá ekonomické nůžky mezi chudými a bohatými, a konečně, likviduje podniky v chudších zemích kvůli jejich „nekonkurenceschopnosti“. To dokazuje vývoj za poslední léta i v Čr.

Výhody EU nahrávají mladým, chytrým, vysoce vzdělaným, dravým, ctižádostivým a „mobilním“ jedincům…, ostatní jsou „biti“, a tito mladí „dravci“ jsou ještě agresivní na obyčejné chudé lidi, kteří narovinu a upřímně říkají, že takhle to dál nejde, že jsme byli obelháni. Mají pro nás jen výsměch, protože jim nejde o nás – obyčejné lidi –, ale jen o svá nová privilegia na dravém evropském trhu, i když mají plná ústa „boje za rovnost“ všeho druhu, což je ovšem jen „kamuflážní maska“ pro vytváření nové nerovnosti, nových privilegií. Tito dravci teď vidí, že jejich privilegia jsou ohrožena, stejně jako privilegia jejich „chlebodárců“, tak si hrají na „hipíky“, ale ani to jim nejde, protože na rozdíl od skutečných hippies, kteří spontánně rebelovali proti tehdejším mocným, se tito „post-moderní hipíci“ angažují pro zkorumpovanou západní moc (Merkel, Juncker, Hilary Clinton, atd., atd.). To je karikatura a výsměch původnímu protestnímu hnutí 60tých let, to je vyvrcholení konzumizmu a ekonomizmu, proti němuž skutečné „květinové děti“ tak usilovně protestovaly.

Z Británie: Cizinci snižují cenu práce. Z toho těží bohatší, ale ti ostatní…

Na závěr bych si dovolil ocitovat, o čem se příliš nemluví, tj., co Británie po svém vstupu do EU (tehdy EHS) v r. 1973 musela obětovat:

„V domácím průmyslu a zemědělství budou muset Angličané obnovit to, co museli kvůli evropskounijním kvótám a nařízením zastavit, zničit, omezit či zrušit.

Pokud máte pocit, že evropská hospodářská koncepce nemůže být postavena na takové hlouposti, jako je likvidace domácí výroby, pak vězte, že Brusel je zjevně ještě drzejší, než bylo vedení RVHP. Velká Británie musela po vstupu do Evropské unie v podstatě zlikvidovat své rybářství, vybít milióny kusů dobytka, podle kvót musely být vykáceny statisíce (možná dokonce miliony) ovocných stromů, téměř zlikvidován byl cukrovarnický průmysl (do té doby největší na světě), a to vše jen proto, aby se podpořilo zemědělství na kontinentě (rozumějme - francouzské!). Díky prozíravé evropské hospodářské koncepci ztratila Velká Británie potravinářskou soběstačnost. A teď snad už chápeme, proč se celý anglický venkov postavil proti Bruselu.“

Odchod Británie je symbolem vzpoury proti aroganci moci, přerozdělování a hlouposti. Následovat budou další země, tvrdí historik Vondruška