Od „usmiřovačky“ s Hitlerem k „sluníčkářům“…

Již po několikáté si pročítám 1. Díl Churchillovy knihy 2. Světová válka, kde se popisuje 20 let, které válce předcházely. Stejná úpadkovost a neschopnost většiny politiků jako dnes.

V roce 1933 většina v Británii „kvákala“, že se musí Británie i Francie odzbrojit tak, aby dosáhla rovnováhy s tehdy již nacistickým Německem – převaha ve zbraních je prý „nespravedlivá“.

1.  V roce 1934 a 1935 tehdejší britská vláda odmítala Churchillovy argumenty, že německé letectvo rychle dohání to britské, stále se skrblilo na armádním rozpočtu, „kvákalo“ se o tom, že německou agresi nemůže zastavit jen Británie či Francie, ale celá tehdejší Společnost národů…, zkrátka samé „ušlechtilé ideály“. Výsledkem byla dvojnásobná německá převaha ve vzduchu na počátku 2. Světové války!
2.  V roce 1935 britská „sluníčková“ vláda uzavřela tzv. anglo-německou námořní dohodu, v níž Němcům (již dva roky pod Hitlerem) povolila třetinu síly britského námořnictva, čímž pošlapala Versailleskou mírovou smlouvu…, ovšem Británie tehdy ještě měla kolonie, takže nemohla všechno loďstvo dát na boj v Evropě. Ohledně ponorek bylo Německu povoleno dokonce 60 procent počtu těch britských, v případě „ohrožení“ pak sto procent! A stačilo Hitlerovo uchlácholení, že ponorky nebude používat k útoku na obchodní lodě, což samozřejmě nemyslel vážně, jak již tehdy ti prozíravější chápali!
3. Pak přišel italský vpád do Habeše (Etiopie). Britskou „sluníčkovou“ vládu nenapadlo nic lepšího, než „štěkat“ o morálce, vyhlašovat sankce, čímž si definitivně poštvala Mussoliniho proti sobě a zahnala jej do Hitlerovy náruče, přičemž Etiopanům nepomohla, ani co by se za nehet vešlo, a ještě zničila snahu Francie nějak se s Itálií (spojencem z předchozí války) dohodnout, aby nepřešla k Hitlerovi.
4. Stejně se britská a francouzská „sluníčka“ zachovala v případě občanské války ve Španělsku – nechala Hitlera „vesele“ pomáhat generálu Francovi, ale sama zvolila striktní princip „nevměšování se“.
5.  A pak přišel anšlus, mnichovská zrada a tzv. podivná válka…, to už je známé, ovšem zdaleka to nezačalo „Mnichovem“. Začalo to podobným úpadkovým idealizmem a vizionářstvím, podceňujícím reálná nebezpečí všeho druhu, jako to dnes předvádějí „bruselští“ i „obamovští“ politici a „lidskoprávničtí“ intelektuálové, kteří jsou svým humanistickým „náboženstvím“ tak posedlí, že by raději obětovali ne jen celou naši civilizaci, ale i lidské životy zmařené teroristickými útoky, jen aby je „nehryzalo“ svědomí, že se „zpronevěřili“ ideálům „evropských hodnot“, „lidských práv“ a „moderního humanizmu“.

Historie se opakuje. Jestli převládnou idealističtí, pohodlní a úpadkoví politici a nenajdou se skuteční prozíraví státníci jako kdysi Winston Churchill, tak nás čekají těžké a, nedej bůh, i krvavé časy.

http://www.databazeknih.cz/knihy/druha-svetova-valka-39069