Novodobé „rozbíjení strojů“, aneb „mráz přichází z Berlína“

Berlín zakázal ubytovávat turisty v soukromých bytech za úplatu, aby „zaměstnanci hotelů nepřišli o práci“, či spíš hoteliéři o kšefty.

Viz velmi zaujatý článek proti tomuto typu pronajímání pokojů v soukromých bytech:

http://a2larm.cz/2016/05/proc-chteji-svetove-metropole-omezit-airbnb/

Rozumný člověk by řekl – tak pronajímání bytů turistům zdaňme jako každý jiný pronájem, dejme tomu nějaký řád, kdy se jedná o příležitostný pronájem nepodléhající dani, a kdy se jedná o regulérní „byznys“, který by měl být řádně daněn, příp., nějak omezme skupování bytů ve velkém za tímto účelem, i když i to už zavání omezováním svobod, a to jak pronajímatelů, tak i zákazníků.

Proč by mi měli nějací politici diktovat, že se musím ubytovat v hotelu, když mi stačí levnější byt nebo jen pokojík třeba u seniora, který má ve svém bytě pokoj navíc, chce poznat nové lidi a něco si ke svému skromnému důchodu přivydělat? Ale i kdybych si chtěl pronajmout na týden nějaký neobydlený byt dejme tomu ve zmíněném Berlíně a jeho majitel s tím souhlasí, proč by nám do toho měl „sakra někdo kecat“, a ještě argumentovat tím, že zaměstnanci hotelů přijdou o práci?!

Budou nám „budovatelé nových světlých zítřků“ zakazovat pěstovat zeleninu na zahrádkách, aby profesionální zemědělci nepřišli o práci? Zakážeme internet, aby novináři nebyli jako pracující v „prekarizovaném“ postavení, protože už noviny tolik nevydělávají jako v „papírových časech“? A co zaměstnanci „papírových“ nakladatelství? Zakážeme, aby mi známý za štamprdli nebo nějakou tu stovku přeinstaloval počítač, aby profesionální servisní firmy nepřišly o kšeft…, pardon…, jejich zaměstnanci o práci?

Nebo půjdeme ještě dál? Budeme opět rozbíjet stroje a brzdit pokrok, jako se to dělo za časů raného kapitalizmu? Skutečně je nutné postupovat takovými „kolchoznickými“ metodami? Skutečně se nemůžeme posunout kupředu a hledat jiné možnosti, jak dát lidem práci? Vždyť ušetřím-li něco pěstováním vlastní zeleniny, budu moci o to víc konzumovat jiné služby či zboží – můžu častěji chodit k holiči, dopřát si nějakou tu masáž, zajít si s rodinou sem tam na nějaký ten „dražší“ oběd, nebo si třeba koupit lepší notebook. A tím vším „dám někomu vydělat“, za to všechno někdo dostane zaplaceno, ať už živnostník nebo zaměstnanec firmy, která mi prodá ten notebook, firmy, která ho vyrobí a také technik, který do něj nainstaluje software.

Tak proč „nová levice“ má zase tendence neuváženě vymýšlet „revolucionářské“ (nikoli „revoluční“) nápady, připomínající staré časy „budování světlých zítřků“ pod vládou jedné strany?