Nezávislost lhát za naše peníze?

Ke kritice „objektivity“ České televize se v poslední době přidávají další a další hlasy. Už ne jen kritici EU, USA či migrační politiky, ale i odbory a ministr financí Andrej Babiš.

Viz např. následující článek liberálně-levicového a k imigraci vstřícného internetového deníku:

Uvádíte veřejnost v omyl, kritizují odbory Českou televizi

Nebo:

Babiš se zlobí: V ČT byla menšinová vláda ČSSD, KDU-ČSL za podpory Kalouska a útočili na mě

A srovnejme s kritikou ČT z úst pana prezidenta Zemana:

Zeman: Česká televize je hlásnou troubou TOP 09, měla by být státní

Co z těchto tří na první pohled zdánlivě protichůdných tvrzení plyne? Zastánci „objektivity“ ČT by se mohli zasmát a říct – no když je na ČT útočeno zleva, zprava, od odborářů, od Babiše, z ODS, od Zemana…, tak to naopak bude znamenat, že ČT je „vyvážená“, jednou „šlápne na kuří oko“ tomu, jednou onomu…, tak není divu, že dostává „za uši“ ze „všech“ stran.

Když se ovšem na věc podíváme hlouběji, zjistíme, že zůstává jeden nezanedbatelný názorový proud, který ČT naopak velebí, a to jsou zastánci tzv. „pravdy a lásky“, jinak řečeno silně pro-evropští politici/intelektuálové od levého středu po střed pravý…, zjednodušeně lze přirovnat k někdejší Čtyřkoalici (Unie svobody, KDU-ČSL, ODA a DEU), tedy právě toho myšlenkového proudu, který se nejhalasněji zastával stávkujících redaktorů ČT v době tzv. televizní krize na přelomu let 2000 a 2001.

Znamená to tedy, jak taky jinak…, že ČT není televizí objektivní a vyváženou, nýbrž se jedná o televizi poplatnou západnímu politickému hlavnímu proudu (mainstreamu), tento názor vydává za jediný pravdivý a snaží se poskytnout jen nezbytné minimum prostoru lidem s odlišnými postoji. A když už pro zdání „demokratičnosti“ a „vyváženosti“ někomu takovému prostor dá, vždycky se najde „aktivistický“ redaktor, který rozhovor s takovýmto k establishmentu kritickým hostem dokáže jak se patří zmanipulovat, a to s využitím všech možných řečnických technik, jak hosta znemožnit, „nachytat na hruškách“, způsobit, aby se do nějakého tématu „zamotal“, jsou mu kladeny tendenční a hodnotově silně zaujaté otázky…, asi většina diváků publicistických a zpravodajských pořadů ČT s rozvinutým kritickým myšlením chápou, o čem je řeč.

Nejde tedy o to, že by ČT byla ovládána konkrétní politickou stranou, avšak je ovládána politicko-intelektuálními kruhy nekriticky podlézajícími mocenskému kartelu ovládajícího Evropskou unii, který je tvořen třemi nejsilnějšími politickými frakcemi (Lidovci, Liberálové a Socialisté), dělení na levici či pravici tu nehraje přílišnou roli, dalo by se to přirovnat k něčemu jako „trvalá velká koalice“. Tomuto mocenskému kartelu samozřejmě nejde o občany a demokracii, ale o udržení statu quo, který jim a jejich „kmotrům“ (nadnárodním finančním „magnátům“) udrží moc a vysoké zisky. Proto je možné v jednom případě šířit falešné ekonomické analýzy, poškozující pracující a odbory, jindy si zase „hrát na lidumily bez hranic“ a nekriticky obhajovat masovou imigraci do EU, podporovanou Junckerem a Merkelovou. Obojí totiž slouží tlaku na snížení platů zaměstnanců, a tedy více peněz pro evropských horních 10 000, jak poškozování odborů, tak podpora masové imigrace ohromného počtu těžko integrovatelných, a tudíž lehce pracovně vykořisťovatelných lidí. A na hypotetický argument, že část z nich možná pracovat vůbec nebude, odpovím – nevadí – jen se zabijí dvě mouchy jednou ranou, ne jen, že se „vyrobí“ levná pracovní síla, ale ještě se rozklíží soudržnost společnosti, což pomůže evropským boháčům zničit poslední zbytky sociálního státu. Řeknou – jsme si všichni rovni, přibylo lidí zneužívající sociální dávky, tak je seberme všem.

A to je jen jeden z mnoha takových příkladů – podobně je tomu v rovině domácí politiky – jde o to umlčet a pošpinit ty, kteří veřejně kritizují politiku Evropské unie, jejich fanaticky nekritických tuzemských obhájců, a samozřejmě jejího vojenského protektora (USA), protože eurovrchnosti nejde o to unii demokratizovat a dát jí „lidskou tvář“ pomocí konstruktivní kritiky a věcné diskuze, aby tato instituce skutečně sloužila svým občanům, nýbrž jde o to z kritiků udělat „ideologického nepřítele“ („nácek“, „ruský agent“, „populista“, „antipolitik“, „euroskeptik“…), aby si současný mocenský kartel svou moc pevně podržel a nedocházelo k „nebezpečným otřesům“, jako např. naslouchat svým občanům, i když nebudete „Evropanem na plný úvazek…“.

Domnívám se ovšem, že pohár trpělivosti již začíná přetékat a že už i velká část politiků, intelektuálů, odborářů či žurnalistů si musí být vědoma, že něco není v pořádku, a že by tedy měli přestat mlčet a vyzvat k „rázné akci“, tedy vážné restrukturalizaci ČT a k zásadním změnám v zákonech týkajících se médií veřejné služby.