Nemýlíte se, pokud vám první část nadpisu připomíná citát z Koránu. V poslední době se řeší záležitosti typu šátků apod., ale „sňatková politika“ islámu zůstává neprávem opomíjena.
A přitom právě otázka manželství a rodiny je snad nejsilnějším faktorem komplikující splynutí muslimských imigrantů se zbytkem společnosti, protože velmi brání jejich smísení s nemuslimy, stejně jako nabádání muslimských rodin, aby měly co nejvíce dětí, přispívá k populační nerovnováze, čímž islamisté chtějí dosáhnout toho, aby muslimové v počtu obyvatel časem „přečíslili“ všechny ostatní. Neříkám „domorodé Evropany“, říkám „všechny ostatní“, včetně dalších etnických/náboženských menšin.
Citace
Číslo sury: 2, Název sury: Kráva, Arabský název: Al-Baqara, Verš: 221
Nevstupujte ve sňatek s modloslužebnicemi,A pokud neuvěří; a věřící otrokyně je věru lepší než modloslužebnice, i když se vám tato více líbí. Neprovdávejte dcery své za modloslužebníky, pokud tito neuvěří; a věřící otrok je věru lepší než modloslužebník, i když se vám tento více líbí. Takoví lidé vás zvou do ohně pekelného, zatímco Bůh vás zve do ráje a k odpuštění, s dovolením Svým, a objasňuje znamení Svá lidem - snad si to připomenou!
Svatý Korán
Zdůrazňuji, že příslušný výňatek jsem převzal z islámského, nikoli protiislámského zdroje, a také fakt, že dotyčná pasáž je napsána přímo v Koránu, nikoli v nějakých pozdějších pramenech islámu, ať už Suna či různé hadísy, jež nejsou obecně přijímány všemi větvemi islámu. A co je v Koránu, přes to pro pravověrného muslima, jak se říká, nejede vlak.
A právě tento Alláhův příkaz vede k různým dohodnutým sňatkům s protějšky z muslimských zemí typu, že nějaká evropská muslimka např. pákistánského původu je provdána za v Pákistánu žijícího bratrance, příp. syna nějakého rodinného přítele…, nebo jak to vyjádřit. Pak logicky není takový tlak, zvlášť když je manželka držena doma, aby se pořádně naučila jazyk hostitelské země, ohledně komunikace s manželem, rodinou a dětmi si vystačí se svým rodným Urdú (hlavní jazyk používaný v Pákistánu).
U muslimských mužů je praxe benevolentnější – ti si mohou vzít manželku věřící jinému abrahámovskému náboženství, tj. křesťanku či židovku, ale už nikoli třeba buddhistku či ateistku. Ale zase – děti musí být vychovávány v islámské víře, tomu se nemuslimská manželka musí podvolit. Hlavní slovo má samozřejmě muslimský manžel a jeho rodina, o rovnoprávnosti nemůže být řeč…, takže rovněž tenhle právní systém nepřispívá k integraci, či dokonce asimilaci muslimské komunity.
Dokud se nemuslimská žena provdaná za muslima „drží v Evropě“, je tu vždy možnost se rozvést, pokud manžel není ochoten přistoupit na rozumnou domluvu…, ale jakmile se dotyčná nechá zlákat k „výletu“ do vlasti svého manžela, je často velmi zle, i když samozřejmě existují i příklady takových manželství, kde se oběma podaří se rozumně dohodnout a kdy se muslimský manžel ke své ženě chová ohleduplně.
Ovšem tento příkaz, obsažený v Koránu a z něj vycházejícím právu šaría, by neměl být upozaďován, naopak by se měl velmi silně diskutovat se zástupci muslimských komunit v Evropě, protože tady se „láme chleba“, tohle nejde tak jednoduše „okecat“ jako třeba nošení burek, což Korán nepřikazuje, ale jde spíš o fundamentalistickou tradici ve stylu – být „mohamedštější než Mohamed“. Tady se ukáže, do jaké míry jsou či nejsou muslimové ochotni své náboženství skutečně reformovat a plně se integrovat do většinově nemuslimské společnosti.
