Nejde o to EU Rozbít, ale donutit eurovládce k jejímu „zlidštění"

Jedna či dvě země by měly z Evropské unie na čas vystoupit, resp. umožnit občanům v referendu se takto rozhodnout.

Nejde o to EU rozbíjet, jde o to „dokopat" europapaláše a politiky velkých evropských zemí, aby se „vrátili na zem" ze svých milionářských výšin a začali víc myslet na obyčejné lidi než na lobbisty z korporací a salónní kazatele „univerzálního a jediného dobra“ podle hesla - kdo nejde s námi, je „nácek" a musíme ho zahnat na okraj společnosti nebo rovnou zavřít -, jako to dělaly a dělají různé totalitní režimy. Proto je potřeba „terapie euroskepsí", příp. „protestními" stranami na národní úrovni, jinak z nás budou dělat hlupáky čím dál víc.

Budou do nás hustit miliony lží, ale za zády se nám budou v luxusních restauracích v jedné linii s finančními oligarchy hlasitě vysmívat a pohrdat námi, obyčejnými lidmi, které by v životě ani na kafe nepozvali, ani tu „Babišovu koblihu" by jim nedali, protože oni jsou přece něco víc a nemohou se přece natolik ponížit, aby občas zavítali do „čtvrté cenové" a promluvili si s těmi nejchudšími ve své zemi. A to platí i o nemálo politicích na levici, kde by volič očekával trochu něco jiného. Mnohem „efektnější" je zaplatit desítky milionů za bilboardy, na kterých se mohou z okénka svého Mercedesu či Bavoráka narcistně a pyšně „koukat sami na sebe", než obětovat desítky tisíc na to, zajít občas „v hadrech mezi lid" (samozřejmě po svých, nikoli v Mercedesu...), natočit video, jak s lidmi nenuceně povídají, naslouchají jejich životním problémům... a pak to vystavit na něčem typu Youtube nebo Stream a rozšířit po sociálních sítích - žádná řízená diskuze na předem určené téma, prostě normální „pokec".

Už Voskovec s Werrichem zpívali: „Hej, pane králi, nebuď líný, vem hadry a jdi mezi lid. Poznáš, co je živořit z dřiny, uvidíš za den tolik špíny, do smrti nebudeš mít klid..."

A kolik našich politiků jste viděli, že by se oblékli do „trička za stovku" a zašli si popovídat s lidmi v nějaké té vesnické či maloměstské hospůdce? Samozřejmě, jsou tací, hlavně na místní (komunální) úrovni, občas by se snad našel i nějaký ten senátor, ale kolik ministrů (napříč polit. spektrem) by do toho šlo? Kolik členů Evropské komise či Evropské rady by nachvíli shodilo sako a kravatu, obléklo „džíny z tržnice" a zašlo na pivo do místní „hospůdky na růžku", případně třeba na veřejné dětské hřiště a popovídali si tam s mladými maminkami, jak se jim v té „krásné" a „sluncem zářící" Evropské unii skutečně žije, místo aby jen oddrmolili svůj projev a za dvě minuty se „po anglicku vypařili"? A kdo v té Evropské komisi sedí? No přece „zasloužilí" národní politici "na odpočinku", kteří už si dávno zvykli, že bilboard je „pohodlnější" než poslouchat „nudné problémy lidí z ulice", kteří „přece nemají ani páru", co všechno pro ně oni – „zasloužilí politici" - udělali, a jen jim „závidí" jejich vysoké příjmy, náhrady, vily, atd. Vždyť to je přece tak „obtěžující" jako bzučení much, navíc, čas jsou přece peníze a ono takové „klábosení s plebsem" nějaký ten čas zabere. A o to míň zbývá času na dohadování s opozicí o nesmyslech, na parlamentní obstrukce nebo na vysvětlování, proč je nějaký v jádru rozumný návrh ve skutečnosti „totálně idiotský", protože si ho dovolil navrhnout někdo, kdo je zrovna v opozici, lhostejno, zda nalevo či napravo.

Věřím, že kdyby to naši velectění zástupci na národní i evropské úrovni dělali, důvěra lidí v tuzemskou i evropskou politiku by byla úplně někde jinde a že prestiž politiků by byla v porovnání s jinými povoláními minimálně v té „lepší polovině", nikoli kdesi „na chvostu".