Tak prý slovenští fotbaloví fanoušci rozjeli kampaň – Dosť bolo kebabu. Jenže masovou migraci přece nespustil kebab, ale německá kancléřka Merkelová.
Ovšem bojkotovat kebab, protože se bojím islamizace, to je jako léčit bolavou nohu tím, že jí „naplácám“, co si to mrška dovoluje bolet. Je potřeba léčit příčiny. A tou nejhlavnější příčinou nejsou kebaby, břišní tance nebo vodní dýmky, ale ta část mocných, která nám různými formami přesvědčování, manipulací, ekonomického či politického nátlaku, přehlasovávání v orgánech EU a dalších evropských institucích, např. v Radě Evropy, která chce trestat výroky politiků typu Miloše Zemana…, vnucuje takovou politiku a taková pravidla, která většina našich obyvatel odmítá. a tyhle lidi někdo zvolil, případně někdo zvolil ty, kteří je dosadili tam, kde jsou.
Jestliže si Němci demokraticky zvolili strany, které masovou imigraci podporují, není to jen sama Merkelová, ale i poslanci vládních stran, kteří by teoreticky mohli tuto politiku zastavit…, a jestliže stále podle průzkumů je situace taková, že by po dalších volbách opět tyto strany získaly nadpoloviční většinu hlasů, pak nelze pominout ani odpovědnost voličů, kteří by i za této situace dali hlas „promigrační“ politické straně! Potud by to ještě byla vnitřní záležitost Německa a Němců. Jenže toto Německo (a další západní země), pomocí výše zmíněných metod, vnucují tuto svou politiku multikulturalizmu a „otevřené náruče“ i těm státům, jejichž většina lidí si něco takového výslovně nepřeje.
Jestliže budeme bojkotovat kebab, příp. další zboží tohoto typu, můžeme tím tak maximálně pár lidí připravit o výdělek, a ti pak třeba budou muset pobírat sociální dávky, ale masovou migraci tím nezastavíme, Merkelová dál bude vládnout Německu, dál bude tlačit na Česko, Slovensko, Polsko, Maďarsko a další realisticky uvažující země EU, aby jim „ulehčily“ a převzali „svůj díl“ hostů, které si nepozvaly, dál se nic nebude dělat pro skutečně fungující ochranu evropských hranic…, takže jak se můžeme legálně bránit?
Co může každý občan udělat na obranu proti německému nátlaku, bez ohledu na to, zda je ministr, důchodce, dělník nebo třeba hospodský? Nemusí kupovat zboží ze zemí, které nás nutí k otevřenější migrační politice. Nemusíme si kupovat německé párky, ale české, slovenské či maďarské. Nemusíme kupovat holandské sýry, když ty středoevropské jsou také dobré. Nemusíme kupovat německá či francouzská auta, ale třeba japonská či korejská. Není to nic, co by bylo protizákonné, rasistické, xenofobní či nenávistné. Nejedná se o bojkot nějakých národů, etnických či náboženských skupin…, dokonce ani ne o princip – nekupovat „cizí“, ale pouze „naše“ –, jedná se o ekonomický bojkot států, které nám vnucují politiku, kterou odmítáme.
Neriskujeme tím život, svobodu, ba ani nám to nemusí „provětrat kapsy“, stojí to jen trošku úsilí a času dívat se, jaké zboží to vlastně kupujeme. A možná se kromě informací o zemi původu dovíme i spoustu jiných zajímavých a důležitých věcí, ne jen zda je ten či onen sýr právě v akci.
