Jednoznačně to ukázaly včerejší rakouské volby, v nichž dostali v součtu přes padesát procent tamější Lidovci a Svobodní.
Ostatní strany, které se odmítly přizpůsobit realitě, plynoucí ze špatných zkušeností poté, kdy do Rakouska přibylo zhruba sto tisíc imigrantů, na čež se výrazně rozmnožily případy znásilňování, a to i malých kluků např. na vídeňském koupališti a další kriminální činy, takže ty strany, které stále více či méně držely promigrantskou linii, pohořely a skončí s velkou pravděpodobností v opozici, kde budou mít příležitost se v klidu léčit z choroby jménem kulturní marxizmus.
„Rakouské parlamentní volby vyhrála podle očekávání lidová strana v čele s mladým Sebastianem Kurzem. Druzí skončili krajně pravicoví Svobodní a těsně za nimi sociální demokraté dosavadního kancléře Christiana Kerna, ukazuje předběžný konečný výsledek voleb. Po započítání korespondenčních hlasů se mohou výsledky mírně změnit.“
http://zpravy.idnes.cz/rakousko-volby-kurz-kern-parlament-snemovna-fnp-/zahranicni.aspx?c=A171015_160008_zahranicni_mpl
Jeden kamarád se mě nedávno v této souvislosti zeptal, jestli jsem ještě sociálním demokratem, když fandím „neoliberálům“. Ano, jsem stále sociálním demokratem, ale také vlastencem. A v momentě, kdy je Evropa existenčně ohrožena masou ilegálních imigrantů, z nichž velká část se odmítá přizpůsobit, kdy se neví, kolik z nich (podle mě jen malá menšina) jsou skuteční uprchlíci, kolik ekonomičtí migranti a kolik z nich jsou uprchlíci před zaslouženým trestem, neb již doma páchali kriminální činnost, kdy enormně narůstá počet islamistických teroristických činů, najednou začaly být otázky typu, zda mi zvednou o pár stovek důchod, jaksi druhořadé a podružné.
K čemu mi bude vysoký invalidní důchod, třeba jako v Německu, pokud by i bezpečnost, či spíše nebezpečnost, byla podobná té německé? Když se budu bát jít na koncert nebo na vánoční trhy, protože nechci být ani přejet dodávkou, ani zastřelen, ani nechci umřít na následky výbuchu nějaké nálože? Když budu mít strach jet vlakem, abych nebyl na nádraží zmlácen či shozen ze schodů? Když budu mít strach jít večer po ulici, abych nebyl znásilněn jako jeden norský poslanec migrantem ze Somálska?
Problém velké části evropských levicových stran je, že, jak jsem již psal, podlehly neomarxisticko-multikulturní nákaze. A stejně jako zodpovědný člověk, když dostane těžkou chřipku, ji nepřechází v práci, ale jde se domů léčit, i když na nemocenské dostane podstatně méně peněz, tak i ty strany, které podlehly neomarxistické nákaze, by si měly vzít na čas „zdravotní dovolenou“ a snažit se této nemoci zbavit, protože v opačném případě to pro ně může mít velmi vážné následky, viz Polsko či Maďarsko. A pořád je lepší mít jedno volební období „neschopenku“ a poctivě se léčit, než nemoc zatvrzele přecházet a nahánět krátkodobé volební zisky za cenu, že v dlouhodobém horizontu může dotyčná strana skončit někde v politickém „koutě“.
Stejně jako u lidí, platí i u politických stran – chytrý se z vlastních chyb poučí, kdežto hlupák je bude opakovat stále dokola. Takže nejde o to, že se nějaký politický subjekt dopustí určitých chyb a omylů, to se stává čas od času všem. Jde o to, jak moc je daný politický subjekt schopen či neschopen sebereflexe a poučení se z těchto vlastních chyb.
Takže rakouské volby by měly být velkým varováním i pro ty naše politické subjekty, které mají problém se poučit a stále se drží svých mylných promigračních postojů, a to nezávisle na tom, zda měsíc před volbami na oko prohlašují něco jiného, ale pořád ti samí lidé, kteří ještě na jaře či v létě razili promigrační postoje a odstavili na vedlejší kolej ty své stranické kolegy, kteří již delší dobu dávali jasně najevo, že situaci a své tradiční voliče chápou mnohem mnohem lépe a místo planých řečí dávali např. ve sněmovně konkrétní návrhy, které jejich nepoučitelní spolustraníci označovali za „nahnědlé“.
