Mediální blackout, aneb lidé s rovnou páteří všech politických barev, spojte se!

Svoboda slova u nás, jak víme, dostává pořádně „na frak“ – tzv. „kauza“ Prima, eurounijní cenzurní „kodex“ pro sociální sítě, tažení proti Gatestone institute… – je čas naši svobodu začít bránit!

Ohledně „kauzy“ kolem Primy nebudu nosit dříví do lesa a doporučuji tento vynikající článek.

Co je ovšem silně napováženou, je skutečnost, že média „hlavního proudu“ o těchto skutečnostech „svorně“ mlčí. Byl jsem zděšen, když jsem se ptal několika svých přátel a příbuzných, kteří netráví volný čas na sociálních sítích či hledáním zamlčovaných informací na alternativních zdrojích, co říkají na události kolem Primy, na „aféru“ Kláry Samkové ohledně jejího srovnání islámu s totalitními politickými ideologiemi, o kauze zablokování Facebooku švédské spolupracovnice Gatestone institute, Ingrid Carlqvist, tak slyším stále totéž: „O co jde?“ „Co je s Primou?“ „Co je s tou Samkovou? A kdo ta Samková vlastně je?“ „A Robejšek že nemůže do ČT…, kdo je Robejšek?“

Přiznám se, že ačkoli si nedělám iluze o politické či mediální gramotnosti velké části naší veřejnosti, tak po několika těchto zkušenostech jsem v naprostém šoku. Teď už je mi jasné, jak funguje propaganda ne jen v naší zemi, ale obecně, napříč celým světem. My tady v našem „vlastním světě“ internetových médií, blogů, Facebooků Twitterů a Googlů si možná myslíme, alespoň ti mediálně „nezasvěcení“, že většina naší veřejnosti „žije“ omezováním svobody projevu v Evropě, nebo alespoň v intencích naší „České kotliny“, ale realita je úplně někde jinde. Nekoná se žádné „repete“ 1968 či 1989, myšleno samozřejmě s nadsázkou…, lidé si žijí své soukromé životy, Země se točí stejně, jako se točila před rokem, a z televizních zpráv, ať už na ČT, na Nově či jinde, se v podstatě téměř nic nedozvědí o tom, že jim někdo pomaloučku, polehoučku „zavazuje oči“, „zacpává uši“ a „nasazuje náhubek“. Asi jako ta legenda, že „v době, kdy na Titaniku připravovali záchranné čluny, se v sálech tančilo, pilo a hodovalo…“. V případě Titaniku šlo o prokázanou smyšlenku, ovšem v současnosti to vypadá poněkud hrozivěji.

Ovšem co s tím? Patrně nestačí jen brblat na blozích, diskuzích či v postech na sociálních sítích. Je třeba „vyjít mezi lidi“, kteří netráví denně hodiny na netu, a „zvěstovat jim pravdu“…, co se děje „za jejich zády“, příp. „jim přímo pod nosem“, a o čem nemají ani páru. Je potřeba spojit síli za obranu naší svobody slova.

Obracím se proto na všechny lidi s nezávislým a kritickým myšlením…, na skutečné liberální (nikoli regresívní) levičáky, pro něž je sekulární společnost a svoboda slova nedotknutelná, na opravdové feministky a feministy, kteří odmítají postoje svých kolegiň a kolegů, na jedné straně vykřikujících o „sexizmu“, pokud se muž dotáže ženy, zda je paní či slečna, nebo pokud ji, „nedej bože“, pustí sednout v tramvaji..., mají plná ústa „genderových stereotypů“, ovšem jedním dechem a se stejnou „revoluční“ vehemencí brání tak okaté genderové stereotypy a tak okatý sexizmus, jakým je např. povinnost zahalování obličeje před cizími muži, nemluvě o těch „aktivistkách“, které se zastávají mladých neukojených jinochů hromadně obtěžujících evropské ženy. Obracím se také na skutečné pravicové liberály a libertariány, na zastánce práv sexuálních menšin, na konzervativce, na odpůrce globalizace, jejímž produktem je též multikulturní ideologie…, zkrátka na všechny lidi, kterým není lhostejné, co se v poslední době v naší zemi a v Evropě děje – šiřme povědomí mezi našimi přáteli a příbuznými, kteří nejsou dostatečně informováni, o tom, co jim v hlavních televizních zprávách neřeknou, ale co je pro osud naší svobody a demokracie nad míru důležité, jinak se můžeme dočkat hořkých konců!