Jinými slovy, jsem pro mzdově podmíněnou progresivní daň pro velké podniky, zjm. banky a nadnárodní korporace (o zdanění fyzických osob článek není…), které hodně vydělávají a platí nízké mzdy!
Již před nějakým tím pátkem jsem se dočetl, že americká banka JP Morgan naši zemi přeřadila z vyspělých zemí do kategorie zemí rozvojových z důvodů nízkých mezd.
Česko není vyspělá země, hlásí americká banka. Vadí nízké příjmy na hlavu
Takže, zjednodušeně řečeno, by moje vize podmíněné progresivní daně mohla fungovat následovně: do zákona by se zapracovaly obě varianty, jak rovná, tak progresivní daň pro firmy. Jestliže by mzdy v ČR, nejlépe měřeno mzdovým mediánem (50% lidí bere méně, 50% více…) než průměrem, který zkreslují extrémně nadprůměrné mzdy úzké skupinky nejbohatších…, poklesly pod určitou hranici, která nás „přibližuje rozvojovým zemím…“, od následujícího „daňového roku“ by se začala uplatňovat progresivní daň (vyšší zisk=vyšší daňová procentní sazba…), což by byl vzkaz velkofirmám – když budete šetřit na svých zaměstnancích, nevyplatí se to, protože vám stoupne daňová sazba. Jakmile by se mzdy opět vyhouply nad příslušnou hranici, opět od následujícího „daňového roku“ by se začala uplatňovat rovná daň (stejná procentní sazba pro všechny), dokud by mzdy neklesly „pod čáru“, tj. odměna podnikatelům za to, že svým zaměstnancům platí důstojnou mzdu.
Domnívám se, že takovýto systém by byl spravedlivý, nikdo by se nemohl vymlouvat, že jde o „závist vůči úspěšným“, příp. o „trest za úspěch“, spíše by se jednalo o trest za ožebračování zaměstnanců, resp. O odměnu za placení důstojných mezd. Navíc by to bylo pro plátce daní přehlednější, neboť by se neměnila rovná a progresivní daň podle toho, jaká vláda je právě u moci…, ale byly by dány dopředu jasné podmínky, kdy se která forma daně uplatní.
Věřím, že jednou k tomuto řešení dospějeme, byť to nejspíš nebude nijak brzy.
