Pokud je něco správné, neznamená to ještě, že je to „přirozené“, „univerzální“, „Bohem ustanovené“ či „na věčné časy a nikdy jinak“. Tak jsem nedávno šokoval tvrzením, že ani právo na život nepovažuji za „přirozené“…
Protože žádné právo není „přirozené“, ale všechna práva byla vymyšlena, nikoli jen „objevena“ lidmi. Neexistuje žádný exaktní důkaz, že vůbec nějaké právo lze považovat za „přirozené“, není to jako třeba Archimedův zákon, který nevymyslel Archimedes, jen popsal něco, co už platilo miliony let před jeho narozením a dávno před vznikem prvních lidí.
Ovšem, podle hesla – účel světí prostředky, si vrchnost, příp. sociální inženýři všeho druhu, vymysleli metodu, že nějaká autorita či nějaký zákon lze obyvatelstvu lépe vnutit tím, že faraonův původ označí za „božský“, že císař vládne „z vůle boží“, že např. starozákonní desatero přikázání je „univerzální“, „nadčasové“, „boží zákon“, že právo na to či ono je „přirozené“, atd., atd.
Podobně může radikální islamista prohlásit za „přirozený zákon“, že za krádež se sekají ruce, protože to tak rozhodl Alláh, který to přes tuším archanděla Gabriela zjevil Mohamedovi, stejně by hinduisté mohli označit kastovní systém za systém „přirozený“ a „univerzální“, protože jim to tak určili jejich bohové.
A já bych třeba mohl za „přirozený zákon“ označit tzv. zákon džungle (silnější přežívá), ne proto, že bych tento princip hájil, já jsem naopak zastáncem principu solidarity, ale proto, že právě na zákonu džungle je založen princip evoluce a fungoval dávno před tím, než lidé začali mít vůbec povědomí o svých právech, ať už jakýchkoliv. Nebo bych mohl za „přirozené právo“ označit třeba právo dítěte na mateřskou lásku, protože to tak prostě cítím, příp., protože mi to v deliriu zjevilo všech sedm, nebo kolik jich je, archandělů a Zarathuštra s Krišnou k tomu přikyvovali. Ale jak zařídit vymahatelnost takového práva…, to už je věc úplně jiná.
A jak je to v reálu? Vůbec nestojí za řeč mluvit o právech jako to „na práci“, protože jeho garantování je v současném kapitalizmu naprosto mimo realitu. A pokud se pletu, tak k čemu je pak podpora v nezaměstnanosti, a proč vůbec existuje nezaměstnanost u lidí, kteří pracovat chtějí, když nám ústava zaručuje „právo na práci“? Není to jako s tím mým „právem na mateřskou lásku“? Prostě jen takové to přání otcem myšlenky?
A co „posvátné“ právo na život? Já je považuji za jeden z nejdůležitějších výdobytků moderní západní civilizace a kladu je nade všechna ostatní lidská práva, ačkoli mu odmítám přiznat punc „přirozenosti“ a „univerzality“. Ovšem jak je to s jeho uplatňováním? Poslouží snad právu na život násilný „vývoz demokracie“ národům, které o ni nestojí? Jak posílí právo naživot, když v zájmu ochrany práv potencionálních teroristů (než provedou samotný útok) dochází k tomu, že počet dokonaných útoků, a tudíž i počet zabitých, je vyšší, než kdyby se proti fanatikům všeho druhu postupovalo tvrdě a nekompromisně? A nechť si každý udělá vlastní názor, zda přispělo k právu na život podporování barevných revolucí a povstání v Libyi či Sýrii, případně svržení Saddámova režimu v Iráku.
Mně osobně by se lépe žilo v zemi, která by z žádného práva nedělala „totem“, ve společnosti, která by si nehrála na to, že tzv. lidská práva jsou „posvátná“, „přirozená“ a „věčná“, podobně jako právo šaría pro přísně věřícího muslima, ale kde by se skutečně dbalo na to, aby se lidé nemuseli o své životy bát, kde by byla podstatně nižší rozvodovost a počet neúplných rodin, tj. více rodičovské lásky dětem a kde by si lidé mohli opravdu vládnout sami, nikoli prostřednictvím samozvaných „elit“.
Ovšem co je skutečně „přirozené“? Právo jedince „udělat si dítě pak zničit vztah a tak pořád dokola, nebo právo dítěte žít v úplné a spořádané rodině? A co je „přirozenější“ ? přísné garantování svobody (jakéhokoli) náboženského vyznání nebo upřednostňování ochrany práva na život, i za cenu toho, že např. budeme trestat veřejné hájení krutých trestů typu kamenování, jako trestáme např. popírání holocaustu, kde rovněž v zájmu bezpečnosti a sebezáchovy demokracie striktně vzato omezujeme právo svobodně hlásat některé politické názory? Je „přirozené“ právo dýchat čistý vzduch, nebo právo vypouštět si na pozemku, jež mám ve svém soukromém vlastnictví, do vzduchu cokoli, ať už kouř z plastových lahví nebo třeba sarin?
Dejme tomu, že právo na čistý vzduch upřednostníme. Je skutečně tak „přirozená“ nedotknutelnost soukromého vlastnictví, nebo by vlastnické právo mělo „stárnout“, tj. postupně odumírat, pokud vlastník např. dotyčnou nemovitost dlouhodobě nevyužívá a nestará se o ni? Nebylo by třeba „přirozenější“ muset „bojovat o své teritorium“, čímž myslím např. to, že vlastník by pravidelně musel hájit své vlastnické právo nějakou povinnou mírou vynaložené aktivity?
A nebylo by nakonec „nejpřirozenější“ vysmát se těm, kteří si „hrají na bohy“ tím, že svá „oblíbená“ práva prohlašují za „přirozená“, své hodnoty za „jediné správné“ a bojovat za to, aby o tom, co se bude smět a co se smět nebude, demokraticky rozhodovali sami lidé,?aby si nikdo neosoboval právo lidem stavět mantinely typu – tahleta pravidla se „nesmí zpochybnit“, o případném zrušení toho či onoho práva se prostě „nesmí diskutovat“?
Není snad vrcholným principem té opěvované liberální demokracie, že zákony by se měli dodržovat, i když nejsou vždy ideální, ale na druhou stranu že každému by mělo být garantováno právo veřejně prosazovat zrušení jakéhokoli zákona, včetně např. samotné ústavy, a samozřejmě též včetně práva navrhnout zrušení či přidání jakéhokoli práva do seznamu základních práv?
