Extremní křídlo feministek a feministů manipulativně tvrdí, že Žáčkova báseň – Proč jsou holky na světě – podsouvá dětem, že pokud žena není „maminkou“, neplní své „hlavní životní poslání“.
Stojí za to ocitovat důležitou pasáž z následujícího článku:
ROZSTŘEL: Holky jen maminkami? Mohou být i skvělé doktorky, míní socioložka
Podle básně Jiřího Žáčka jsou holky na světě proto, aby měl kdo vlídně a s něhou pečovat o děti. Zatímco kluci - jak říká jeho další nyní hojně propíraná básnička - jsou na světě
proto, aby dělali neplechu, pouštěli se do dobrodružství a aby se díky nim „svět točil vpřed“.
Podle Formánkové báseň v učebnici navozuje dojem, že žena, která není maminkou, neplní roli ženy. „Ženy mají spoustu dalších rolí spojených třeba s prací, jsou například skvělé vědkyně nebo doktorky,“ uvedla v Rozstřelu socioložka. Bezdětných žen je podle ní v Česku zhruba deset procent.
Konec citace
Podle genderového manipulativního přístupu by se logicky musela ozvat spousta mužů, kteří nejsou povahy ve stylu „dělat neplechu a pouštět se do dobrodružství“, mají rádi „své jisté“, poklidný domácí život bez „neplech“, „frajeření“, atd., makají na stavbě, „potí se“ v kanceláři, nebo učí stále téměř totéž, jen různé žáky. Každý chlap není pilotem, archeologem, cestovatelem nebo riskujícím obchodníkem na burze, stejně jako většina žen chodí do práce nebo podniká, stejně jako muži, a již ne proto, že se tak samy svobodně rozhodly, protože všichni máme stejná práva, ale z nutnosti – pro většinu běžných rodin by jednoduše příjem jen jednoho rodiče (ať muže či ženy) zdaleka nestačil!
Co z toho plyne: že aby byli „maminky“, musí být i „tatínci“, si jistě dobře uvědomoval i spisovatel Jiří Žáček, stejně jako to, že „správný tatínek“ nepochválí svého synátora, jestliže „dělá neplechu“. Tzn., že jeho básničky, což není pro mě nic nového, jsou často humorně laděné a míněné s nadsázkou. Takže pokud z toho má vzejít nějaké poučení pro paní učitelky a pány učitele druháků, tak ne to, aby svým žákům dělali „genderové přednášky“ o „sociálních stereotypech“, ale aby dětem vysvětlili, že ne všechno, co je řečeno či napsáno, je myšleno doslovně a „smrtelně vážně“, že není nic zvláštního na tom, když se občas zjednodušuje, nadsazuje, či třeba i přehání…, nakonec toho bývají často svědky i u svých nejbližších.
A děti nejsou tak hloupé, aby dělaly závěry, že povinností ženy je být matkou nebo že pokud kluk „dělá neplechu“, tak je to vlastně správně a místo pohlavku zaslouží třeba nový chytrý telefon.
